pilina & hoblina

Každý rok si říkám, že začnu s dárkama už v září. Většinou to dopadne stejně, jako letos: ještě pro nikoho nic nemám, ale pro sebe už jsem si objednala dvoje boty a kurz moderní kaligrafie. Což znamená, že teď zase nemám na ty dárky! Každopádně kurz proběhl v neděli a protože furt něco vyrábim , žejo, řekla jsem si, že prostě nutně potřebuju umět hezky psát. Kurz vedla Tereza Floriánová z Psaní je hraní a trval něco přes čtyři hodiny. Dostali jsme písanku a učebnici, kaligrafické fixy a učili jsme se pěkně od začátku, jako v první třídě: nejdřív jednotlivé tahy, z nich skládat písmena a z nich slova.  Je to vlastně hrozně jednoduchý, jak jsme se dozvěděli, akorát prostě musíte psát, psát a psát, až se vaše ruka vypíše. A ta abeceda je úplně jiná než ta, kterou jste se učili v první třídě.  Taky vám to připomíná obligátní fotky z první třídy? Anička v lavici?  Bylo to moc hezký odpoledne, ale říkala jsem si, že mi to stejně asi nebude platný, protože se to dá naučit jedin...

Dávat si výzvy je moderní. Dávat si výzvy je cool. Internet je plnej výzev. A tak si tady právě teď jednu s dovolením taky odložím. Budu jí říkat páteční, ale na rovinu, když se mi povede ji splnit alespoň každý druhý pátek, a nebo třeba úterý, budu to považovat za úspěch. Ale to bych předbíhala. Takže o co jde? Moje holčičí sada z Fieldmannu . Je fakt dobrá, a navíc je to pro mě velká sranda, když už muže donutím, aby něco udělal, koukat se na něj, jak doma pobíhá s růžovým kladivem.  Doma mám (a myslím, že to tak má úplně každej) milion malých věcí, který by byly potřeba upravit, odstranit nebo naopak udělat. Přivrtat, zalepit, natřít, pověsit. Vyčistit, vyhodit nebo zašít. Vytřídit, vyřídit... a tak dále. Jsou to věci, na který koukám denně a většinou mě dost štvou. Není to nic tak velkýho, abych se zvedla a šla to hned udělat, místo odpoledního kafe. Ale zároveň, jak to mám denně na očích, bere mi to energii. Chápeme se, ne? Takže smyslem výzvy je každý týden jednu takovou věc ...

Znáte Sluníčko? Kupujete dětem? Nebo pamatujete z vlastního dětství? Vychází pořád, už přes padesát let. A teď úplně v novém, a s přispěním obsahu od našich skromných maličkostí, mé a Maruščiny. Únorové číslo mi dneska přistálo na stole a udělalo mi radost. Komiks a nové postavičky Uf a Ňuf vyšly z pera skvělého ilustrátora a glosátora, cynika s čistou duší a našeho báječného přítele Lukáše Hudce.  Před Vánoci jsem tu psala, že jsem dostala nabídku moc hezké práce. Oslovila mě právě nová šéfredaktorka Sluníčka Tereza Aratiković a já to skoro bez rozmýšlení vzala, protože budeme s Maruškou každý měsíc fotit nápady k vyrábění pro děti. To je něco přesně pro nás! Teda, aby bylo jasno – nejsem úplně typ maminky, která pořád s dětma něco tvoří, a už vůbec nejsem nějaká matka roku. Když už se ale do něčeho pustíme, hrozně ráda se tím nechám unést. Vybírám barvy a vzory, zkouším, jak to k sobě sedne a jak to udělat co nejvíc hezky a nekýčovitě, ale zároveň tak, aby se to líbilo i dětem, n...

Včerejší totálně propršený den jsem si fakt užila. Když prší, nějak líp se mi odpočívá. Nemám výčitky, že nepodnikám něco venku, prostě si vezmu vlněný ponožky a zalezu pod deku, úplnej jezevec. Maruška se ale dost nudila, a tak jsme se spolu pustily aspoň do výroby dekorace, která už je typicky podzimní.  Budeme určitě dělat i klasickou vyřezávanou dýni se světýlkem, ale tyhle černo bílý netopýří se mi v interiéru líbí mnohem víc. A hlavně vydrží fakt dlouho, neplesniví.  Kromě pěkných, pevných dýní budete potřebovat barvu – buď ve spreji nebo klasicky akrylovou a široký štětec. Pokud natíráte, bude bílá varianta chtít dvě vrstvy. Když máte uschnuto, můžete lepit netopýrky. Drží to tavnou pistolí i lepidlem v tubě, můžete vzít cokoliv, co máte doma.  Netopýry jsem vyřezala na laseru z bílé a černé čtvrtky, ale viděla jsem je prodávat touhle dobou běžně v papírnictví. Určitě na ně existuje i raznice. A kdybyste nesehnali, vždycky se prostě dají předkreslit a vystřihnout. ...

Nevím jak vy, ale já už jsem si osázela truhlíky na kuchyňském okně vřesem a pomalu pošilhávám po podzimních dekoracích. Na procházce v lese jsem nedávno objevila parádní kus březové kůry a teď vám ukážu, proč, když taky nějakou pěknou najdete, stojí za to se s ní tahat domů.  Podrobný návod na květináče a více fotek najdete na webu  Marianne Bydlení . Jukněte tam, tolik hezkých interiérů pohromadě se hned tak nevidí! :) I přes námitky mého muže (Co to zase táhneš? To mi do auta nesmí, včera jsem ho vyluxoval!) jsem tak asi tři čtvrtě metru kůry dopravila domů a s Mařenkou jsme se vrhly na výrobu podzimní dekorace. Teda, ona se ta bříza hodí krásně ke všemu, ale mně prostě evokuje podzim a zimu. Díky tomu, že kůra byla v opravdu dobrém stavu, držela pohromadě a vnitřek z ní šel vyndat velmi snadno, šlo to samo. Největší práci uděláte vlastně už tím, že najdete ten správný kus. Takže šup do lesa! Budete potřebovat: březovou kůru v celku nebo aspoň ve velkých kusech, které do se...

Navzdory reklamám. Vánoce nejsou v obchoďáku, ani v televizi. Jestli je chcete prožít, jděte se projít do lesa a uvidíte, že je tam najdete, v mechu, mezi stromy i v ťukání datla. A co je na procházkách po lese ještě super? Všechno, co se vám líbí, si můžete vzít domů a udělat z toho jednoduché přírodní dekorace. Bez plastů a třpytek, a tak nějak opravdovější. U mě to letos vyhrál mech. Na svícen, který nám zdobil štědrovečerní stůl, jsem použila dva skleněné vysoké svícny, skleněnou formu na koláč a několik kousků různých mechů – takovýho toho heboučkýho jako samet, pak vysokýho, co vypadá v týhle pohádkový krajině jako miniaturní stromečky a taky lišejníku. Stačí to všechno do formy kolem svícnů nějak poskládat, doplnit borůvčím, plody šípku nebo hlohu, případně kamínky, lístky kapradí a dalšími drobnostmi, a máte hotovo. Na stole tuhle parádu máme už týden a pořád drží svěží, stačí dolívat vodu. Mně se to prostě hrozně líbí, ta přirozená barva i struktura, to, že je to živý...

Minulý týden vyšel v Blesk Hobby tenhle můj postup, který jsem připravovala ve spolupráci se značkou Fieldmann. Už bych na něj skoro zapomněla, protože jsem to fotila někdy v létě, ale když už mi ho skvělá Maruška z Fieldmannu připomněla, mám pro vás jeho rozšířenou verzi. Pokud se chcete trochu naučit s přímočarou pilkou a zároveň si vyrobit něco pěkného, tohle je pro takový to domácí žvýkání na začátek ideál. Co budete potřebovat:   • Přímočarou pilku  • Kousek dřeva - spárovku nebo prkýnko, já použila odřezek plotovky  • Brusnou houbičku nebo šmirgl papír  • Tužku, pravítko, štětec  • Barvy - použila jsem akrylové barvy a akrylové fixy  • Samozávrtné háčky a očka Začněte tím, že si na prkýnko předkreslíte obrysy domečků. Doporučuju spíš nepravidelné tvary, pro případ, že by vám pilka trochu ujela. Nebude to pak poznat, bude to zkrátka vypadat jako záměr. Nekreslete jen samotné obrysy domečků, ale rovnou celé řezy. Teď mů...

Letos jsem zatoužila po věnci velkém, přírodním a s pořádnýma svíčkama, abychom si ty adventní chvíle mohli fakt užít. Když jsem ale zjistila, kolik v mých oblíbených květinářstvích stojí – asi dvakrát víc, než dvoumetrová živá jedle, pustila jsem se do něj sama (ne, že bych nechtěla podporovat malé živnostníky, jen si to právě teď nějak nemůžu dovolit, viz konec článku :)). Základ tvoří bílý proutěný korpus o průměru 45 cm. Ten jsem postupně obalovala smrkovým chvojím a větvičkami tújí, každou vrstvu jsem si vždy ještě omotala zeleným vázacím drátem. Trochu jsem pospíchala, takže pokud na to budete mít víc času, doporučuju toho zeleného dát radši víc. Jinak vám tak po týdnu, až věnec trochu oschne, začne prosvítat základ. K dozdobení už jsem moc věcí nepoužila, vlastně jen olivové větvičky (trochu jsem při stěhování do tepla ostříhala můj milovaný olivovník) a staré formičky na pracny, které už mám doma jen jako dekoraci, naposledy v nich pekla snad moje babička. Svíčky js...