pilina & hoblina

Je tam celá moje dnešní procházka městem a parkem. Tavolník, štědřenec, růžový kaštan. Květy jeřabin, šeřík. A jeden kosatec z mojí předzahrádky.  Připadám si trochu úchylně, když otrhávám ty keře v parku a v prolukách mezi domy, ale nemůžu si pomoct. Kuba chudák leží spící v kočárku obloženej kytkama jak na pohřbu. Nemůžu si prostě pomoct. Poslední dny cpu ty živý kytky všude, i do vázy na schody a na záchod. Fakt si nemůžu...  A takhle nám kvete Kotěrova kolonie. To je taková krása! Jak pořád prší, jedou ty kytky jako divý.  Taky vás to teď tak bere? Nebo bych se už měla jít radši léčit? Jinak ta dnešní procházka byl můj highlight celýho víkendu, protože jsem chytla od dětí rýmu a kašel. Sobotu jsem strávila v posteli a dneska teda taky žádná sláva. Ale tendence je stoupající.  Muž celou neděli zcela nekřesťansky makal na čištění a olejování terasy, kterou bych vám brzo taky ráda ukázala. Tenhle proces Před a Po měl spoustu mezizastávek a ani tahle není finální, ale k tomu se dostanu

Poslední dny byly plný práce. Dvě focení do Sluníčka v jednom týdnu a do toho pořád chodily nový zakázky. Nic přece neodmítnu jen z toho trapnýho důvodu, že jsem unavená. Nebo spíš úplně vyšťavená. Až se to v pátek večer vyřešilo samo, když se mi v dílně rozšteloval stroj (no dobře, rozštelovala jsem ho já), takže místo řezání jen čoudil. Nejdřív mě zachvátila panika a pak úleva. Těch několik dní do příjezdu technika totiž znamenalo volno, ať chci nebo ne! A tak jsem si zašla s kamarádkou na farmářský trhy (konečně jsem sehnala nevěstin závoj) a kafíčko na náměstí. Pak jsem si zasadila další kytky do předzahrádky. V neděli jsme zajeli na oběd do restaurace. Po pěti měsících. Byla kosa, ale prostě jsme si to užili, protože jsme si to užít moc chtěli. A pak jsem si četla knížku v posteli, za deště, a nakonec jsem u toho usnula poctivým odpoledním šlofíkem. Krásnej víkend to byl. V pondělí ale konec flákání! Nejdřív mi potvrdili návštěvu technika a pak mi to seštelování zrcátek na laseru

Miluju květen. Miluju i deštivý květen, když prší tak dlouho, že se na loužích dělají bubliny. Na zahradě úplně slyším, jak se stromy a kytky blaženě nadechujou. Pohled na plný sudy a zelenou trávu mi dělá radost.  A nikam nemusím, protože celej den prší, a nemám výčitky, že dnes neudělám svůj krokovej limit. A když mi to přece jen nedá a vyjdu alespoň na malou procházku, dýchám ten luxusní voňavej vzduch a park, jindy plnej lidí, mám jenom pro sebe. Já a ještě jeden zmoklej běžec, kterýmu to asi taky nedalo. Řeka začíná trochu zrychlovat, tak snad z toho nebude povodeň. Tu už jsme tu pár let neměli a letos bych se ani nedivila, na horách je ještě plno sněhu. Každopádně si dnešek užívám. Když jsem bydlela v Kalifornii, tyhle deštivý dny mi strašně chyběly. Pořád bylo nádherně, slunečno, jediná voda byla ve čtyři ráno z umělýho zavlažování. A já měla pocit, že musím furt někde být, něco dělat. Protože by byl hřích ty nádherný dny promarnit. A pak, po dvou měsících, se obloha konečně zat

Vypravily jsme se s kamarádkou do zahradnictví ve Spomyšli. Znáte? Byli jste? To je hrozná namotávka! Chudák moje peněženka. Chtěla jsem jen jednu pivoňku, fakt. A cesmínu, malou takovou. Jinak nic! Jenomže znáte to. Nejdřív jsem zjistila, že cesmína, aby měla ty kuličky, potřebuje opylovače. A pak už se to do toho vozíku tak nějak skládalo samo. Někdo se neovládne v obchodech s oblečením, mě bere zahradnictví. A letos o to víc, že bylo pořád otevřený, narozdíl od konfekce.  Stačí mi projít kolem naší vietnamské večerky a hned mám doma krabici kytek za všechnu hotovost, kterou jsem měla u sebe. Koupila bych jich i víc, kdyby brali karty.  A co teprve zelenina... Posledních asi deset let vždycky na jaře kupuju hromadu sazenic i semínek. Zaplatím za to spoustu peněz. Pak to někam zasadím, zalívám, jak je čas, takže někdy dvakrát denně a někdy jednou za čtyři dny. Asi třetina rostlin nepřežije moje vodohospodářství nebo to, že jsem je nacpala moc těsně na sebe, protože mám mini záhon a js

Včera jsem dostala od manžela kytku. A protože přece nebudu koukat na kytku uprostřed všeho toho bordelu, tak jsem uklidila, aby ta kytka na stole dostala, co si zaslouží. A pak mi to došlo. Můj muž je pěkně vyčůranej! Chodí s kytkama pravidelně. Vždycky ji vytáhne zpoza zad s širokým úsměvem a řekne, že jsem báječná. Já se dojmu a hned ji začnu aranžovat do vázy. Většinou rozvážu tu uměleckou vazbu, vyberu hezký květy a k tomu venku natrhám nějakou zeleň. Pak to všechno načančám, koukám na stůl a dojímám se znova. Načež mi dojde, že je kuchyň i navazující obývák je v děsným stavu, a tak to trochu pofackuju, abych si vůbec to hezký zátišíčko s kytkou mohla užít. A vyfotit, samozřejmě! A když už to fackuju, rovnou mi to nedá a uklidím pořádně.  A tak má můj vynalézavý manžel zajištěno, že bude doma uklizeno, udělám to s radostí a ještě si to vyfotím! Abych se ujistila, že je mé podezření správné, projela jsem si aplikaci Fotky dva roky zpět s vyhledáváním hesla květiny. A víte co? Byly