Tak je tady s námi, ten náš novej člověk. Je to taková láska, až se z toho svírá srdce. Je to strach i únava. Je to bdění ve tři ráno a komatickej denní polospánek, kdekoliv, kde se zrovna opřu. Je to neskutečný štěstí. Vítej, Kubo! Dny a noci se slévají do jednoho. Nevím, co je za den nebo kolik je hodin. To zvykací období je vážně jízda, už jsem to úplně zapomněla. Bordel všude, plíny na zemi, dudlíky, dečky, lehátka, postýlky. Všechny fajnový pyžámka počůraný a tak jsem vytáhla zásobu po Marušce. Rozřezaný břicho bolí. Prsa bolí. Chození do kojenecký poradny. Spaní je zapovězený slovo. Jako je to krásný, ale až si to sedne, jo, to budu ráda.