Když celý svůj profesní život píšete do časopisů o designu, architektuře a bydlení, dá se předpokládat, že vás to nějak poznamená. Stane se z vás estét a tajný kritik. Tajný, protože nechcete odradit to málo kamarádů, které vám zbylo po vaší poslední přednášce o snoubení formy a funkce. Záliba v hezkých věcech je už napořád. Když se na ně koukáte v práci od rána do večera, píšete o nich, fotíte je a děláte rozhovory s lidmi, kteří je navrhují, začnete chtít víc. Začnete se na ně chtít dívat i doma, venku, všude kolem sebe. Začnete se jimi přirozeně obklopovat. A pak to přijde: pojmete podezření, že je přece musíte umět udělat taky! A, běda mi, to se mi právě přihodilo. Tenhle blog o tom je.