pilina & hoblina

Když jsme se stěhovali do našeho domu, byla kuchyně, chodba a schody obložená takovýma těma nevkusnýma chalupářskýma palubkama. První pomoc, než se rozhodneme, co s interiérem dál, byla natřít je na bílo. No a časem jsem si na to tak zvykla, ba se mi to zalíbilo, že už bílé palubky zůstaly.  Nahoře jsou zakončeny lištami, které v průběhu let, co tu bydlíme, měly různou barvu. Vždycky, když se u nás doma fotil nějaký dekor do časopisu, neváhala jsem se chopit plechovky s barvou a udělat barevný akcent. Takže, když jsme u nás třeba jednou fotili advertorial pro výrobce originální ruské zmrzliny, a všechno to bylo v takovým retro - pinup stylu padesátých let, šly lišty v kuchyni na růžovo. Pak zas na tyrkysovou. Pak se mi to okoukalo a zase se měnila barva. Pak jsme dávali novou dlažbu do chodby a znova se přemalovávalo. Ale protože už jsem u toho prakticky rodila, nestihlo se to dodělat celý. Tak se stalo, že jsme najednou měli ve dvou místnostech lišty asi v šesti nebo sedmi barvách.  A

Není nad to si tady na blogu sama sobě velkolepě vyhlásit páteční výzvu a pak se na několik pátků vypařit z virtuálního prostoru. No, když jde do tuhýho, není na blogování čas.  Ne, že by se něco vážnýho dělo, jen jsem nejdřív měla týden dovolenou. Sama. Doma. SAMA! Po několika letech. Můj skvělý muž sbalil obě děti a nebál se s nima vyrazit na týden na Slovensko. Každý, komu to říkám, tak žasne, že se chlap odvážil s ročním miminem sám. Ale já nevím... je to snad jeho táta, ne? Vždycky si připadám, jako by se ti lidi divili, co jsem to za matku, že jsem to dopustila. No, dopustila. A s lehkým srdcem.  V tom týdnu jsem měla hromadu smělých plánů na spoustu věcí. Asi už tušíte, že jediný, co jsem zvládla, bylo spát do jedenácti, pít víno s kamarádkama a koukat na Netflix. Jak já to potřebovala!  Jo fotit si zátišíčka s vínem na terase, to by mi šlo. Ale práce stojí. V pátek odjeli, zamávání, zaklaply za nima dveře a přede mnou byly opravdový prázdniny s mořem času. No a pak někdo lusknu