pilina & hoblina

Dávat si výzvy je moderní. Dávat si výzvy je cool. Internet je plnej výzev. A tak si tady právě teď jednu s dovolením taky odložím. Budu jí říkat páteční, ale na rovinu, když se mi povede ji splnit alespoň každý druhý pátek, a nebo třeba úterý, budu to považovat za úspěch. Ale to bych předbíhala. Takže o co jde? Moje holčičí sada z Fieldmannu . Je fakt dobrá, a navíc je to pro mě velká sranda, když už muže donutím, aby něco udělal, koukat se na něj, jak doma pobíhá s růžovým kladivem.  Doma mám (a myslím, že to tak má úplně každej) milion malých věcí, který by byly potřeba upravit, odstranit nebo naopak udělat. Přivrtat, zalepit, natřít, pověsit. Vyčistit, vyhodit nebo zašít. Vytřídit, vyřídit... a tak dále. Jsou to věci, na který koukám denně a většinou mě dost štvou. Není to nic tak velkýho, abych se zvedla a šla to hned udělat, místo odpoledního kafe. Ale zároveň, jak to mám denně na očích, bere mi to energii. Chápeme se, ne? Takže smyslem výzvy je každý týden jednu takovou věc odst

Jak prožíváte tropy? Čekala jsem, že to bude hrozný, ale vlastně si to náramně užívám. Dopoledne, ještě než začne být k nežití, jdu s Kubou na procházku. Sotva usne, zaparkuju se v kavárně a pod velkým slunečníkem si v tichu ospalého náměstíčka hodinku čtu.  Je to super, protože doma bych nečetla. Pořád by mě z křesla něco zvedalo: vaření oběda, poházený hračky, nevypletej záhon. Takhle se soustředím fakt jen na příběh v knížce a mám hodinku duševní hygieny. Doufám, že Kubíčkovi to dopolední spaní ještě pár měsíců vydrží. Teď, když jsem konečně přišla na to, jak s tou hodinkou fakt efektivně naložit! Potom, kolem poledne, když už je venku žhavá láva a i doma začíná být teplo, uklidím se na dvě hodiny do dílny, která si i teď drží krásných 20 stupňů. To jde najednou práce od ruky, když je tady jediný chladný místo v domě.  Potom vyzvednout Marušku ze školy, uklízení, vaření, a když už začíná být venku zase dýchatelno, tak hurá někam k řece a nebo na terasu. Bazének, pískoviště, ledový p

Minulý týden jsme se ještě bavily se ségrou o tom, jak jsme vlastně rády doma. Že nás stresuje balení, všechny ty starosti před odjezdem, pak dlouhá cesta, děti otravný. A že se stejně nejlíp vyspíme ve vlastní posteli a na terase máme všechno, co potřebujeme pro super dovolenou. Ale pak jsem odpoledne na tý terase seděla, bylo nádherně, vzduch už voněl létem a já strašně, ale strašně zatoužila po moři. Po slaným vzduchu a teplým písku, do kterýho se vám boří nohy. No prostě jsem to nevydržela, v pondělí jsem zarezervovala ubytování. Výhodou neplánovaný akce je, že vás balení nestresuje, protože na něj nemusíte myslet dva týdny dopředu. Nebo na to, že děti omarodí a budete muset dovolenou zrušit. Takže, v úterý rychle dodělat nějaký objednávky a ve středu ráno už jsme jeli. Kam? K Baltu! Můj muž nerad jezdí někam dál než do Litoměřic a už vůbec ne spontánně ze dne na den, a tak jsem ho, já dobrák, ušetřila stresu. A cílovou destinaci se dozvěděl až na testech, když se nás ptala sestřič