pilina & hoblina

Ráno si vyjet na kole do polí a cestou si natrhat větvičky hlohu. Doma si z nich udělat hezkou kytku a popíjet si při tom v klidu dobrý kafe.  K obědu si dát lehkej (a hlavně rychlej) salát a k tomu skleničku prosecca. V odpoledním babím létě si pak vysázet nový truhlíky, ty co už jsou jasně podzimní.  Vyplevelit mátovou a meduňkovou džungli v předzahrádce. Pořád se snažím, ale příroda furt vede. A listopadku ke dveřím! Ještě jsem jí nechtěla kupovat, ale když jsem jí viděla, tak jsem jí prostě potřebovala.  Tolik radosti! 

Přiznávám, léto uteklo, aniž bych vůbec otevřela blog. Přitom tolik krásných zážitků! Ale právě proto jsem tu nebyla.  Byla jsem totiž hodně někde, jak by řekla Jolanda. Někdy s mužem i dětmi...  "Tvařte se všichni šťastně!" Někdy jenom s dětmi (to byla ta intenzivnější část prázdnin)...  ...občas jsme taky viděli velký špatný... Tyhle fotky od sebe dělí jen tři dny. Naštěstí ani jedna noha nebyla zlomená. Ale hlavně jsem toho hodně viděla a zažila. Třeba jsem se zúčastnila turnaje v hospodském kvízu a náš tým si vůbec nevedl špatně! Postavila jsem si stánek a jezdila s ním po trzích. Mluvila se spoustou zajímavých lidí a viděla hodně nových míst.  Spala jsem v autě. Sama, s jedním dítětem i s oběma. Na horách, u vody i ve starém sadu pod Milešovkou, kde jsme s Maruškou pozorovaly perseidy na půlnoční obloze. Sedalo si na mě různý ptactvo a hmyz. Skočila jsem si se svým milým přes oheň. S mou nejlepší kámoškou jsme si nad dalším ohněm opekly špekáčky jako za našich školních l

Kdo jezdí na dovolenou v nejstudenějším týdnu celýho léta? No kdo? No my. A jedeme někam na jih? Nejedeme na jih, jedeme do Krkonoš pěkně.  Zase jsem ale dlouho neviděla tak nádherně zelenej les a trávu. Poslední roky asi vůbec. Jako někde ve Skotsku.  Krávy a zase krávy... ...pak taky čůrající krávy (velkej zážitek)... ...lesy a vřesy... ...houby jen nejedlý, zato ale hezký... ...mechy a kapradiny... ...pohádkové lesní údolí... ...ostružin dost pro všechny... ... a krásný skanzen, na jehož dveřích ale čtyři dny (včetně soboty a neděle) visela cedule "Dnes zavřeno - jsem u lékaře". Takže jsme okoukli jen zvenku. Pár hub jsme nakonec přece jenom našli, a tak jsem je hodila na pánev v osvědčený kombicaci se smetanou, rozmarýnem a troškou bílého vína. S těstovinama u nás klasický podzimní jídlo. A taky jsme byli v jeskyni, kde nepršelo, jen nám všem promokly boty. Naštěstí v chatě byla sauna pro nás a vyhřívač pro boty, takže jsme se nakonec vysušili a prohřáli. Zahráli jsme si

Tak nakonec se toho narozkového překvapení zúčastnil Erik a já hlídala. Maruška má, jako snad všechny holky v tomhle věku, už nějakou dobu období koní. Chce se o ně starat, chce na nich jezdit a až bude velká, samozřejmě je bude chovat. Na dorty si nepotrpí, ale domácí maxi donuty , to je jiná!  Tak zatím jsme jí alespoň vzali na vyjížďku na nedaleký ranč. Samozřejmě bylo celý den hezky. Samozřejmě, sotva jsme prošli branou ranče, spustil se jemný deštík. Samozřejmě, sotva nasedli na koně a zajeli za první zatáčku, strhla se průtrž mračen. A samozřejmě si v autě zapomněli nepromokavý bundy.  Ale nakonec to byla jen přeháňka, cestou stihli ještě i uschnout a Maruška byla nadšená, že konečně se projela na koni krajinou, a ne jen tak trapně dokolečka, protože to je pro malý děti, žejo. Velký zážitek to byl. Teď chce strašně mít koně. Jak jinak. Vidíte ty mraky, jo? Takže spokojenost veliká. Člověk by řekl, že tím jsou narozeniny oslavený, ale kdepak, ještě nás v září čeká oslava s kamarád

Tyhle mikrovýlety na jednu noc, kousek od domova, mám moc ráda. Dopoledne jsme se ještě rozhlíželi z Černé věže v Klatovech a odpolední kafe už jsem si vychutnávala zpátky doma na terase, s nohama na stole. Maruška bude mít tenhle týden narozeniny, a tak to měla jako výlet s překvapením. Na neděli jsme měli naplánovanou Techmanii v Plzni, což se ukázalo jako šťastná volba, protože celý den propršel. Techmania mi přijde super alternativa ke všem těm dinoparkům a Mirákulům. Má to nějakou přidanou hodnotu, není to tak lobotomický a baví to děti i dospělý. Jako pár hodin mezi vřeštícíma dětma mi stačilo, ale nemůžu říct, že by to bylo utrpení, jako třeba v klasických zábavních parcích. Tady se alespoň něco dozvíte.  ... a taky tu mají místa, kam se pod záminkou poslouchání nějakých zajímavých věcí můžete pohodlně zašít. ... a Černého Entropu, kterou jsem až teď viděla naživo. Musela jsem se smát, jak se už před dvanácti lety  trefil s Brexitem a s chybějící Velkou Británií .  Nocleh v Klat