pilina & hoblina

Je skvělý, když svoje sousedy znáte jménem i ve městě a když vám dojde cibule nebo zjistíte v deset večer, že dítě potřebuje do školy kousek červené mašle, můžete zaklepat na vedlejší dveře. Neříkám, že se všichni milujou a vše je zalito sluncem, ale prostě lidi se tu umí normálně bavit, zpříjemňovat si život a neřešit prkotiny typu "vaše větev stíní na mém pozemku."  Lidušky betlém v předzahrádce. S Danou si děláme pauzičky na kafe několikrát do týdne. Je to naše chvíle klidu v kolotoči všedních starostí. Její muž se s tím mým svorně opíjejí dobrými rumy. Děti se kamarádí. Dana v jejich bazénu naučila naší Marušku plavat.  Liduška je dobrá duše celé ulice. Pomáhá, komu může, i když má sama pořád co dělat. Na Vánoce vystavuje v předzahrádce vlastnoručně vyráběný betlém, který obdivují všichni kolemjdoucí. Děti z nedalekých školek se na něj chodí dívat. Pan Zimák a Maruška na svých třístopých vozidlech. Pan Zimák (88 let) prohlásil před sedmi lety, když se narodila Maruška, že

Dny plynou. Jinak to neumí. Každý rok si říkám, že prožiju advent v klidu a bez honění a každý rok mi to nevyjde. Většinou jsem poslední roky měla uzávěrky v časopisech. Teď, když žádnou uzávěrku nemám, mám zase miminko. A vlastní výrobu. To je mý další miminko.  S adventním trhem u nás v parku to bylo do poslední chvíle nejisté, ale nakonec to klaplo. Já stihla dolepit šperky, rozbalit improvizovanej stánek (to pruhovaný je klouzačka z Maruščiny staré postele), lidi přišli i navzdory dešti a dokonce nakupovali. Viděla jsem se po čase se spoustou známých. Byl to úplnej balzám na tu mojí extrovertní část osobnosti. Ta introvertní se těšila, až si dá doma panáka a přikryje se vlněnou dekou. A pak, v podvečer, když se rozsvítil stromeček a celej náš krásnej výstavní pavilon, hlavní vlna lidí opadla a já si na chvíli sedla, přišla ta chvilka, kdy mi bylo hrozně dobře. A, světe div se, vánočně! Je to dvojitej nášup toho hezkýho – tenhle týden první zoubek a první rozbalení stánku na trhu. A

Mikuláše jsme letos nesehnali, a tak jsme to vyřešili návštěvou nedaleké Stáje Židovice. Akce pro děti byla prý spíchnutá na poslední chvíli, ale bylo to super. Bez tlačenic, bez kýče. Takový milý a klidný to bylo. Maruška byla samozřejmě naprosto nadšená z jízdy, prohlídky stájí i soutěží a my jsme si užívali svařák a výhledy do polí. Je tam krásně, jestli to máte poblíž, určitě tam někdy zajeďte. Facebook tady . Jinak dneska mám pocit, že od rána nic nefunguje. Samovolně se mi vypíná notebook. Světlo nad linkou bliklo a zhaslo navždy. A odporoučel se kávovar, to je pro mě horší, než kdyby odešla třeba pračka nebo lednička. Úplně se bojím jít do dílny a sáhnout na stroj. Ale zase ráno nádhernej východ slunce. Fakt to bylo přesně takhle růžový. To zelený světlo v protějším domě jsou staří manželé, kteří vstávají okolo páté ráno, někdy i dřív. Když jsem takhle brzo vzhůru s Kubou, koukám jim do okna a říkám si, že v tom bdění nejsem sama. Občas si i zamáváme.

Těšila jsem se, jako každý rok, že udělám pěkný adventní věnec a jeho výrobu si užiju v klidu a tvořivém duchu. Tak určitě. Jako každý rok jsem to odkládala, dělala spoustu jiných věcí, až byla najednou TA neděle a já to musela nějak zbastlit. Ale nakonec jsem byla ráda, protože to dopadlo docela pěkně.  Původně jsem byla v silném pokušení použít jen bílý základ z loňska a doplnit jen svíčkami a těmi černými bobulemi (myslím, že to je aronie, roste to všude v parcích), ale nakonec jsem přece jen vyběhla na zahradu a natrhala trochu zeleného: břečťan, tůji a mahonii cesmínolistou. Ta má krásné listy přesně jako cesmína. A zatraceně píchá. Roste nám planě úplně v rohu zahrady u plotu a objevila jsem jí tam teprve letos. Všechny větvičky jsem do věnce jen tak nastrkala, maximálně jsem si trochu vypomohla zeleným vázacím drátkem, kterým jsem připevnila i ty podložky na svíčky. Aby plody i listy vydržely co nejdéle čerstvý, dělám to jako s kyticema – dávám věnec na noc do chladný chodby. A