Přeskočit na hlavní obsah

adventní věnec

Letos jsem zatoužila po věnci velkém, přírodním a s pořádnýma svíčkama, abychom si ty adventní chvíle mohli fakt užít. Když jsem ale zjistila, kolik v mých oblíbených květinářstvích stojí – asi dvakrát víc, než dvoumetrová živá jedle, pustila jsem se do něj sama (ne, že bych nechtěla podporovat malé živnostníky, jen si to právě teď nějak nemůžu dovolit, viz konec článku :)).



Základ tvoří bílý proutěný korpus o průměru 45 cm. Ten jsem postupně obalovala smrkovým chvojím a větvičkami tújí, každou vrstvu jsem si vždy ještě omotala zeleným vázacím drátem. Trochu jsem pospíchala, takže pokud na to budete mít víc času, doporučuju toho zeleného dát radši víc. Jinak vám tak po týdnu, až věnec trochu oschne, začne prosvítat základ.



K dozdobení už jsem moc věcí nepoužila, vlastně jen olivové větvičky (trochu jsem při stěhování do tepla ostříhala můj milovaný olivovník) a staré formičky na pracny, které už mám doma jen jako dekoraci, naposledy v nich pekla snad moje babička.



Svíčky jsou z Kauflandu za 40 korun kus a mají hezký, jakoby mramorový povrch. Drží na takových těch klasických plíšcích s bodci, které jsem k základu přidělala tavnou pistolí.



Jo a vlastně ještě jednu důležitou dekoraci na tomhle věnci máme: naše začáteční písmena, vyřezaná z bukové překližky. Mám totiž od minulého týdne v dílně nový laser! Je to takový předčasný vánoční dárek a zatím se s ním teprve seznamuju. Hrozně mě baví ta rychlost – to, co jsem dříve musela zadávat firmě a na co jsem čekala dny a týdny, si teď můžu z počítače poslat hned na můj nový stroj a rovnou vychytat mouchy. Je to skvělá, fakt skvělá věc, po které jsem toužila několik let a teď jsem si ten sen konečně mohla splnit, i když teda náš rodinný rozpočet se docela otřásl... nepotřebujete někdo náhradní orgány? Buď jak buď, tohle se prostě nestává každý den.



Přeju vám krásný advent, zpomalte a nenechte se pohltit reklamním a nákupním šílenstvím. Rok od roku mě ten tyjátr a koledy už od 1. října vadí víc. Letos jsem si ale řekla, že to prostě nebudu vnímat. A protože nebudu mít poprvé po několika letech těsně před Štědrým dnem uzávěrku časopisu, prostě si to užiju. Dárků objednávám jen pár a všechny online s doručením až domů, nákupním centrům a supermarketům se vyhýbám obloukem a když už tam musím, jdu tam večer tak 20 minut před zavíračkou. A na svátky plánuju vypnout telefon! Největší biče si totiž na sebe pleteme sami.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath