Přeskočit na hlavní obsah

diy: podzimní květináče z březové kůry

Nevím jak vy, ale já už jsem si osázela truhlíky na kuchyňském okně vřesem a pomalu pošilhávám po podzimních dekoracích. Na procházce v lese jsem nedávno objevila parádní kus březové kůry a teď vám ukážu, proč, když taky nějakou pěknou najdete, stojí za to se s ní tahat domů. 

Podrobný návod na květináče a více fotek najdete na webu Marianne Bydlení. Jukněte tam, tolik hezkých interiérů pohromadě se hned tak nevidí! :)


I přes námitky mého muže (Co to zase táhneš? To mi do auta nesmí, včera jsem ho vyluxoval!) jsem tak asi tři čtvrtě metru kůry dopravila domů a s Mařenkou jsme se vrhly na výrobu podzimní dekorace. Teda, ona se ta bříza hodí krásně ke všemu, ale mně prostě evokuje podzim a zimu. Díky tomu, že kůra byla v opravdu dobrém stavu, držela pohromadě a vnitřek z ní šel vyndat velmi snadno, šlo to samo. Největší práci uděláte vlastně už tím, že najdete ten správný kus. Takže šup do lesa!

Budete potřebovat: březovou kůru v celku nebo aspoň ve velkých kusech, které do sebe zapadají, kartáč, nůžky, lepidlo, matný bezbarvý lak a květináče, případně jinou nádobu. 
Kůru nejdřív opatrně očistěte kartáčem zvnějšku a pak i zevnitř. Je měkká skoro jako papír, a tak ji potom můžete nůžkami přistřihnout na požadovanou výšku a zarovnat okraje. Nerovnosti můžete ještě obrousit smirkovým papírem. 
Kůra je sama o sobě křehká, a tak potřebuje pevný vnitřek. Vysoká váza bude sloužit jen na suché větve, a tak mi posloužil tubus od müsli. Do menších jsem vlepila obyčejný plastový květináč. Pokud kůra není v celku, poslouží vnitřní nádoba jako spoj - prostě ji kusy kůry oblepíte. 
Povrchová úprava dá kůře lepší odolnost a také se z ní už nebudou odlupovat bílé šupinky. Ideální je matný transparentní lak buď klasický nebo ve spreji.
A když máte hotovo, můžete sázet! Krásně v kombinaci s břízou vypadá drátovec, různé druhy vřesu, drobnolistá hebe nebo barevné listopadky.
A co vy a podzimní dekorace? Máte nějaké oblíbené? 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...