pilina & hoblina

Levandulová zahrada v nedaleké vesnici Klapý je takový soukromý kousek Provence tady u nás v Českém Středohoří, přímo pod zříceninou hradu Hazmburk. Je tu nádherně v jakémkoliv počasí i ročním období, a proto jsme se tam dnes vypravili. Nejlepší je, že se nemusíte vůbec nijak snažit o dobré fotky, stačí si prostě kamkoliv stoupnout a fotit. Je to tu tak hezký, že se to prostě fotí samo.  Zahrada je běžně pro veřejnost nepřístupná, ale několikrát do roka ji majitelé otevřou. Pak si můžete prohlédnout všechna zákoutí, nakoupit sazenice květin a dát si tu levandulový čaj (na podzim) nebo limonádu (v létě) a různé sladké i slané domácí koláče a jiné dobroty.  Pokud není zrovna 10 stupňů a neprší, můžete třeba na chvíli odhodit boty a projít si takový ten chodníček, plný různých přírodních věcí. Mně to teda dost píchá a vůbec mám radši pohodlí svých bot, ale Maruška to miluje. Samozřejmě jediný způsob, jak jí dneska přimět k tomu, aby se NEZOUVALA, byly prachsprosté výhrůžky. Jak jinak.  A

Včerejší totálně propršený den jsem si fakt užila. Když prší, nějak líp se mi odpočívá. Nemám výčitky, že nepodnikám něco venku, prostě si vezmu vlněný ponožky a zalezu pod deku, úplnej jezevec. Maruška se ale dost nudila, a tak jsme se spolu pustily aspoň do výroby dekorace, která už je typicky podzimní.  Budeme určitě dělat i klasickou vyřezávanou dýni se světýlkem, ale tyhle černo bílý netopýří se mi v interiéru líbí mnohem víc. A hlavně vydrží fakt dlouho, neplesniví.  Kromě pěkných, pevných dýní budete potřebovat barvu – buď ve spreji nebo klasicky akrylovou a široký štětec. Pokud natíráte, bude bílá varianta chtít dvě vrstvy. Když máte uschnuto, můžete lepit netopýrky. Drží to tavnou pistolí i lepidlem v tubě, můžete vzít cokoliv, co máte doma.  Netopýry jsem vyřezala na laseru z bílé a černé čtvrtky, ale viděla jsem je prodávat touhle dobou běžně v papírnictví. Určitě na ně existuje i raznice. A kdybyste nesehnali, vždycky se prostě dají předkreslit a vystřihnout. V tom případě

Nevím jak vy, ale já už jsem si osázela truhlíky na kuchyňském okně vřesem a pomalu pošilhávám po podzimních dekoracích. Na procházce v lese jsem nedávno objevila parádní kus březové kůry a teď vám ukážu, proč, když taky nějakou pěknou najdete, stojí za to se s ní tahat domů.  Podrobný návod na květináče a více fotek najdete na webu  Marianne Bydlení . Jukněte tam, tolik hezkých interiérů pohromadě se hned tak nevidí! :) I přes námitky mého muže (Co to zase táhneš? To mi do auta nesmí, včera jsem ho vyluxoval!) jsem tak asi tři čtvrtě metru kůry dopravila domů a s Mařenkou jsme se vrhly na výrobu podzimní dekorace. Teda, ona se ta bříza hodí krásně ke všemu, ale mně prostě evokuje podzim a zimu. Díky tomu, že kůra byla v opravdu dobrém stavu, držela pohromadě a vnitřek z ní šel vyndat velmi snadno, šlo to samo. Největší práci uděláte vlastně už tím, že najdete ten správný kus. Takže šup do lesa! Budete potřebovat: březovou kůru v celku nebo aspoň ve velkých kusech, které do sebe zapada