pilina & hoblina

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...

Včera ráno vypravit Marušku na lyžák. Velké nadšení. Už z autobusu mi poslala několik videí krajiny ubíhající za oknem, čímž si vyplácala všechny data. Po příjezdu na hotel zjistila, že tam není wifina. A to je ještě nutili jít na procházku pět kilometrů! A večer hráli hry, ne na mobilu, ale ve společenský místnosti!!! Úplnej koncentrák. To my jsme si udělali pohodovou sobotu. Kávička, volby, pak domů péct kachnu s mandlovo perníkovou nádivkou. Šlofík po obědě a večer lahvinka dobrýho vína u Netflixu.  Stejně to měli i ostatní rodiče, který hned, jak autobus zahnul za roh, omládli o deset let a rozjela se živá debata, co kdo bude ten týden dělat. Samý příjemný věci, takovej hezkej happening to byl. Chybělo jen bouchání špuntů.  Díky, LVZ! Je na čase, aby naše dámička začala jezdit na tábory.  Cha cha cha. Na jarní trhy bych chtěla vyjít se spoustou nových šperků, a tak už si zkouším různý materiály, vzory a kombinace. I na to byla tenhle víkend chvilka času.  A ledňá...

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

Nosit brýle je in. Brýle nosí každej, dokonce i ti, co nemusí. A tak jsem po letech uznala, že i já, starej krtek se skoro sedmi dioptriema, bych už taky mohla občas místo čoček nasadit brýle. Zatím si zvykám, stejně jako moje okolí. A cítím, jak se očím ulevilo.  To bych se na ten bordel podívala! Moje dospívání v devadesátkách, coby jediný brejlatý holky ve třídě, bylo těžký. Je super, že se brýle přestaly považovat za vadu na kráse, a – už zase – je z nich módní doplněk. A když už teď jedu v tomhle trendu, zašla jsem si na výstavu Brejle a okuliare (potrvá do 3. dubna) do chebského Retromusea.  Projekt byl poprvé v menším formátu představen loni na Designbloku, kde mu odborná porota udělila cenu za mimořádný počin. Jedním z hlavních cílů výstavy je upozornit na tvorbu Jaroslava Trubače, který mezi lety 1964 a 1988 navrhl nejvýraznější typy brýlových obrub, a zasadit jeho dílo do kontextu československého designu. Myslíte si, že barvy jako korálová nebo mint jsou módní až te...

Vždycky jsem milovala snídaně v kavárnách a líně se táhnoucí dopoledne. Kdy by taky ne, žejo. V dobách mého pražského života, navíc bez dětí, to nebylo nic výjimečnýho. Třeba i v rámci pracovního dne.  Dneska je pro mě líný dopoledne bez dětí a ve velkoměstské kavárně něco téměř nadpozemskýho. Luxus. Už i ty kamarádi, se kterýma jsem vysedávala, se nějak rozprchli bůhvíkam. Třeba Zuzka, moje snídaňovo - kávičková parťačka, kámoška, kterou jsem asi tři roky neviděla. Pořád byl někdo z nás těhotnej, po porodu, pak přišla korona a tak. Včera večer mi ale Zuzka napsala, že má volný víkend a jestli se dneska nesejdeme v našem oblíbeném rodinném bistru na kraji Prahy. Bez dětí. Na brunch. Brunch! To slovo už mi zapadlo někam dozadu do slovníku.  A jak jsme si to užily! Ráno jsem sedla do auta skoro tak, jak jsem vylezla z postele, bez make-upu, bez dlouhýho vybírání, co na sebe. Jedu přece jen na kraj Prahy, to je skoro jako u nás na venkově... V sobotním provozu jsem tam byla za 40...

Krásný Velikonoce jsme měli. Bez honění, bez zběsilých příprav. S výlety, kamarády a jednou minioslavou. Moje narozeniny letos připadly na sváteční víkend. Dostala jsem k nim nádherný počasí, výlet na rozhlednu a pivo s kamarády na zahradě. Pečený jehně a limetkový cheesecake, který jsem nemusela dělat já. Vařený koleno. Slunce ve sklenici piva. Prostě spoustu dobrých věcí.  Taky jsem dostala krásný bezdrátový sluchátka, abych s nima mohla bruslit a hlavně v dílně poslouchat hudbu i mluvený slovo, i když mi tam hučí stroje a kvílí pila. Hádejte, kdo mi je hned zabavil.  Máte tip na nějaký dobrý podcasty? Zatím jsem moc nepátrala, poslouchám jen Buchty, který jsou super, ale už se pomalu blížím ke konci archivu.  Dneska se mi povedl náhodný latte art. Poslední dobou mi nějak nejde našlehat mlíko do správný pěny, nevím, čím to je. Asi už by to chtělo novej kávovar. To jsou problémy, co. Třeba je ten ptáček znamení, že jaro už bude. Vůbec se mi v tý zimě nechce chodit ven. D...