pilina & hoblina

Hrajeme ji každý rok. Původně jsem různě dekorovala dům a vytvářela strašidelný zákoutí, ale časem jsme zjistili, že malý dítě žádný dekorace nepotřebuje. Stačí, že je tma, může si svítit baterkou a plnit úkoly. Tak jsme si to zjednodušili.   Takhle jsem ji našla dneska v sedm ráno. Halloween má prostě ráda! Na kartičky napíšu jednotlivé úkoly, lehce strašidelné. Jdi sama na půdu, najdi ve sklepě pavučinu a sáhni na ni, a podobně. Když všechno zvládne, dostane na poslední kartičce návod, kde najít odměnu.  Už trochu machruje, ale ještě pořád se bojí. Miluju jí.  

Už jsem to všeobecné dění nějak nedávala. Udělali jsme asi to nejlepší, co jsme mohli – vypnuli všechny modrý obrazovky, sbalili děti a vyjeli ještě s jednou rodinou nahoru do kopců.  Na Boží Dar to máme asi hodinu cesty a dneska jsme si prošli kratší část Ježíškovy cesty a božídarské rašeliniště. Dohromady má tahle vycházka asi sedm nebo osm kilometrů, což je na duševní osvěžení tak akorát. A dá se to jít i s kočárem. Větší děti se vyskákaly a vyběhaly v lese, mimino si pořvávalo v kočáru (no jo, furt ty zuby) a my se odpoutali od všeho marastu, kterej zůstal tam dole pod námi, ve městě. Po návratu jsem si tu chvíli uvolnění ještě trochu prodloužila u kafe a čokolády, zavřená sama v pokoji. Ou jé!  Krušné hory jsou pro mě magické místo. Kam si chodíte čistit hlavu vy? 

Mám obavy že jsem kávový fašista. Já prostě miluju dobrý kafe, kupuju si jen zrnkový z dobrý pražírny a užívám si doma ten rituál s pákou. Po ránu si ladím mlýnek a kafe vážím. Než si dát na návštěvě blbý kafe, radši si nedám žádný.  Na jaře jsem se zúčastnila marketingového průzkumu trhu ohledně kávy. Týden jsme asi s dvacítkou lidí online diskutovali o kafi, o tom, jak ho máme rádi, jaký si vybíráme, jak si ho připravujeme atd. Na konci jsme si mohli vybrat formu odměny – buď dva tisíce, nebo jsme mohli částku utratit na jednom eshopu s kávou. Podotýkám, že to bylo v době, kdy mi začala mateřská, peníze docházely, dvojka by bodla. Ale stejně jsem si vybrala to kafe! Doufám ale, že s tím fašistou jsem to přece jenom trochu nadsadila. Sice jsem byla na kurzu latte artu, cestuju jenom s mlýnkem a z showroomu Bialetti mě loni v Itálii museli kamarádi vyloženě odtáhnout, ale nikomu svojí obsesi necpu. Nebuzeruju obsluhu v kavárně za přešlehaný mlíko a nepoučuju kamarádky, že piccolo neexi

Když už musíme trčet všichni doma, snažím se si tohle období maximálně zpříjemnit. Miluju takovou tu mikro sekundu po tom, co uklidíte a před tím, než vznikne novej bordel. U nás to teď, díky Erikově práci z domova a Maruščině domácímu samostudiu trvá fakt jen chviličku, ale o to víc si to užívám.  Ideálně je vypakuju na procházku s kočárem a na stůl dám čerstvý kytky. V truhlících na terase teprve teď pořádně kvetou letničky, který jsem zasadila na jaře. Letní celodenní úpal jim nesvědčil a teď krásně obrazily. Takže z nich občas něco otrhám i do vázy. V předzahrádce se navíc pořád drží růže a začínají kvést chryzantémy. Letos to vypadá, že jich bude fakt hodně.  No a k takový chvíli, zvlášť v tomhle počasí, patří svíčky. Jsem obvykle věrná Yankee Candle a spíš pálím vosky, ale loni jsem před Vánoci podlehla reklamě a koupila jsem si svíčku WoodWick s dřevěným knotem, který má prý praskat jako dřevo v krbu. Dělají je v různých velikostech, ale já sáhla rovnou po té největší, protože a