pilina & hoblina

Ráno si vyjet na kole do polí a cestou si natrhat větvičky hlohu. Doma si z nich udělat hezkou kytku a popíjet si při tom v klidu dobrý kafe.  K obědu si dát lehkej (a hlavně rychlej) salát a k tomu skleničku prosecca. V odpoledním babím létě si pak vysázet nový truhlíky, ty co už jsou jasně podzimní.  Vyplevelit mátovou a meduňkovou džungli v předzahrádce. Pořád se snažím, ale příroda furt vede. A listopadku ke dveřím! Ještě jsem jí nechtěla kupovat, ale když jsem jí viděla, tak jsem jí prostě potřebovala.  Tolik radosti! 

Tak já bych řekla, že podzim už můžu považovat za zahájenej. Máme všechno, co se k takovýmu podzimu hodí:  Květináč s vřesem... dýňovou polívku z vlastní úrody a pečenou kachnu s boží nádivkou... svíčky a k nim samozřejmě čajíčky... a taky angínu, tu hlavně. Nevíme ale, jestli to náhodou není mononukleóza. Doktoři si to myslí, ale taky to neví, protože zatím se nepovedlo Kubu nabrat. Spíš nechápu, jak se to může u takovýho prcka povést. Když mu dneska sestřička rejdila jehlou v žíle, ze který nic neteklo, a on žalostně řval, trpěla jsem s ním.  Dětí prý mají v ordinaci každý den několik desítek. Nevím, jestli to souvisí s tím, že byly díky všem karanténám a lockdownům dlouho izolovaný a přišly o svojí přirozenou imunitu, ale když jsem ráno v sedm nakráčela do čekárny, vypadalo to tam jak na pohotovosti v amerických seriálech, kde je furt plno, všichni chrchlají a sténají a čekají celej den, až na ně přijde řada.  Přihodilo se ale i pár pěkných věcí. Byla jsem, už potřetí,...

Když jsme se stěhovali do našeho domu, byla kuchyně, chodba a schody obložená takovýma těma nevkusnýma chalupářskýma palubkama. První pomoc, než se rozhodneme, co s interiérem dál, byla natřít je na bílo. No a časem jsem si na to tak zvykla, ba se mi to zalíbilo, že už bílé palubky zůstaly.  Nahoře jsou zakončeny lištami, které v průběhu let, co tu bydlíme, měly různou barvu. Vždycky, když se u nás doma fotil nějaký dekor do časopisu, neváhala jsem se chopit plechovky s barvou a udělat barevný akcent. Takže, když jsme u nás třeba jednou fotili advertorial pro výrobce originální ruské zmrzliny, a všechno to bylo v takovým retro - pinup stylu padesátých let, šly lišty v kuchyni na růžovo. Pak zas na tyrkysovou. Pak se mi to okoukalo a zase se měnila barva. Pak jsme dávali novou dlažbu do chodby a znova se přemalovávalo. Ale protože už jsem u toho prakticky rodila, nestihlo se to dodělat celý. Tak se stalo, že jsme najednou měli ve dvou místnostech lišty asi v šesti nebo sedmi barvách...

Je tam celá moje dnešní procházka městem a parkem. Tavolník, štědřenec, růžový kaštan. Květy jeřabin, šeřík. A jeden kosatec z mojí předzahrádky.  Připadám si trochu úchylně, když otrhávám ty keře v parku a v prolukách mezi domy, ale nemůžu si pomoct. Kuba chudák leží spící v kočárku obloženej kytkama jak na pohřbu. Nemůžu si prostě pomoct. Poslední dny cpu ty živý kytky všude, i do vázy na schody a na záchod. Fakt si nemůžu...  A takhle nám kvete Kotěrova kolonie. To je taková krása! Jak pořád prší, jedou ty kytky jako divý.  Taky vás to teď tak bere? Nebo bych se už měla jít radši léčit? Jinak ta dnešní procházka byl můj highlight celýho víkendu, protože jsem chytla od dětí rýmu a kašel. Sobotu jsem strávila v posteli a dneska teda taky žádná sláva. Ale tendence je stoupající.  Muž celou neděli zcela nekřesťansky makal na čištění a olejování terasy, kterou bych vám brzo taky ráda ukázala. Tenhle proces Před a Po měl spoustu mezizastávek a ani tahle není finální, al...

Včera jsem dostala od manžela kytku. A protože přece nebudu koukat na kytku uprostřed všeho toho bordelu, tak jsem uklidila, aby ta kytka na stole dostala, co si zaslouží. A pak mi to došlo. Můj muž je pěkně vyčůranej! Chodí s kytkama pravidelně. Vždycky ji vytáhne zpoza zad s širokým úsměvem a řekne, že jsem báječná. Já se dojmu a hned ji začnu aranžovat do vázy. Většinou rozvážu tu uměleckou vazbu, vyberu hezký květy a k tomu venku natrhám nějakou zeleň. Pak to všechno načančám, koukám na stůl a dojímám se znova. Načež mi dojde, že je kuchyň i navazující obývák je v děsným stavu, a tak to trochu pofackuju, abych si vůbec to hezký zátišíčko s kytkou mohla užít. A vyfotit, samozřejmě! A když už to fackuju, rovnou mi to nedá a uklidím pořádně.  A tak má můj vynalézavý manžel zajištěno, že bude doma uklizeno, udělám to s radostí a ještě si to vyfotím! Abych se ujistila, že je mé podezření správné, projela jsem si aplikaci Fotky dva roky zpět s vyhledáváním hesla květiny. A víte co? B...

Dohání mě jarní únava. Nechce se mi vůbec nic dělat, jen ležet v posteli a číst. To se ale nějak neslučuje s jedenáctiměsíčním kojencem, druhačkou na onlinu, mužem na home office, výrobou na zakázku a tvořením a focením pro dětský časopis. Co jsem si to na sebe zase upletla? K tomu ještě minulý týden lehčí viróza a tak jsem prostě celý víkend proflákala. Připadám si pak ale hrozně provinile a neefektivně. Kde jsou ty časy, kdy jsem ráno spala do jedenácti a bez výčitek. Nojo, to jsou takový řeči zahořklý a unavený matky, která už jede jen na kafi a čokoládě.  V sobotu jsem se ale rozhodla vyspat do růžova! Udělaly jsme si s Maruškou dámskou jízdu: nejdřív slunečná procházka, pak horká vana, pleťová maska, svíčky, vonný olejíčky. Víno a cola. Relaxační hudba. Klukům jsme zakázaly chodit nahoru. Nakonec, když jsem jí uložila, zahrabala jsem se do peřin a místo mobilu jsem si vzala knížku. Pak už si jen pamatuju, jak mi vypadla z ruky, a tak jsem zhasla lampičku a po dlouhý době jsem ...

Když jsme začali rekonstruovat dům, na koupelnu se pořád nějak nemohlo dostat. Nejdříve byla důležitá kuchyně, abysme mohli vůbec fungovat. Potom kotel, okna a zateplení, abysme byli v teple a neprotopili majlant. Pak milion drobnějších věcí. Všechno se postupně dělalo, jen koupelna byla pořád taková popelka. Potřebovala totiž renovovat kompletně, a tím pádem to chtělo větší jednorázovou investici. A tak se to pořád odkládalo, protože byla sice hnusná, ale všechno tam tak nějak fungovalo.  Dispozice zůstaly stejné. Koupelna je tak malá, že co se týká rozmístění, vlastně nebylo co vymýšlet. Předloni na podzim jsme konečně dali dohromady nějaký peníze a tak se začalo. Jestli jsme někde na domě měli problémy s řemeslníky, tak to bylo právě tady. Napsala jsem v životě hromadu článků o tom, jak si vybrat dobrou firmu a co všechno si ohlídat ve smlouvě, a pak udělám všechno přesně tak, jak se to nemá. Díky tomu rekonstrukce dost drhla, spoustu věcí se předělávalo a ve finále ještě víc pr...