Přeskočit na hlavní obsah

diy: svícen z mechu a kapradí

Navzdory reklamám. Vánoce nejsou v obchoďáku, ani v televizi. Jestli je chcete prožít, jděte se projít do lesa a uvidíte, že je tam najdete, v mechu, mezi stromy i v ťukání datla. A co je na procházkách po lese ještě super? Všechno, co se vám líbí, si můžete vzít domů a udělat z toho jednoduché přírodní dekorace. Bez plastů a třpytek, a tak nějak opravdovější. U mě to letos vyhrál mech.



Na svícen, který nám zdobil štědrovečerní stůl, jsem použila dva skleněné vysoké svícny, skleněnou formu na koláč a několik kousků různých mechů – takovýho toho heboučkýho jako samet, pak vysokýho, co vypadá v týhle pohádkový krajině jako miniaturní stromečky a taky lišejníku. Stačí to všechno do formy kolem svícnů nějak poskládat, doplnit borůvčím, plody šípku nebo hlohu, případně kamínky, lístky kapradí a dalšími drobnostmi, a máte hotovo.



Na stole tuhle parádu máme už týden a pořád drží svěží, stačí dolívat vodu. Mně se to prostě hrozně líbí, ta přirozená barva i struktura, to, že je to živý a ne umělý. Vůbec celá moje výzdoba je letos zelená a červená – ať už je to chvojí za oknem nebo borůvčí a hloh ve váze...







Jinak trávit dva týdny pohromadě doma je fajn, ale i docela náročný. Abychom si nelezli na nervy, chodíme hodně ven. Do města, na hory, do našeho oblíbenýho pivního baru na jedno a procházkou zase domů. Ale hlavně do lesa. Je jedno, že tahle zima je spíš taková jarní a v tom lese je třináct stupňů a houby rostou jako v říjnu, stejně tam Vánoce jsou. Krásný, luxusní a zcela soukromě jenom pro vás.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath