Přeskočit na hlavní obsah

diy: svícen z mechu a kapradí

Navzdory reklamám. Vánoce nejsou v obchoďáku, ani v televizi. Jestli je chcete prožít, jděte se projít do lesa a uvidíte, že je tam najdete, v mechu, mezi stromy i v ťukání datla. A co je na procházkách po lese ještě super? Všechno, co se vám líbí, si můžete vzít domů a udělat z toho jednoduché přírodní dekorace. Bez plastů a třpytek, a tak nějak opravdovější. U mě to letos vyhrál mech.



Na svícen, který nám zdobil štědrovečerní stůl, jsem použila dva skleněné vysoké svícny, skleněnou formu na koláč a několik kousků různých mechů – takovýho toho heboučkýho jako samet, pak vysokýho, co vypadá v týhle pohádkový krajině jako miniaturní stromečky a taky lišejníku. Stačí to všechno do formy kolem svícnů nějak poskládat, doplnit borůvčím, plody šípku nebo hlohu, případně kamínky, lístky kapradí a dalšími drobnostmi, a máte hotovo.



Na stole tuhle parádu máme už týden a pořád drží svěží, stačí dolívat vodu. Mně se to prostě hrozně líbí, ta přirozená barva i struktura, to, že je to živý a ne umělý. Vůbec celá moje výzdoba je letos zelená a červená – ať už je to chvojí za oknem nebo borůvčí a hloh ve váze...







Jinak trávit dva týdny pohromadě doma je fajn, ale i docela náročný. Abychom si nelezli na nervy, chodíme hodně ven. Do města, na hory, do našeho oblíbenýho pivního baru na jedno a procházkou zase domů. Ale hlavně do lesa. Je jedno, že tahle zima je spíš taková jarní a v tom lese je třináct stupňů a houby rostou jako v říjnu, stejně tam Vánoce jsou. Krásný, luxusní a zcela soukromě jenom pro vás.



Komentáře

  1. Úplně s vámi souhlasím! Vánoční atmosféru si vždycky nejlíp užiju v přírodě. Letos jsme s dětmi nasbírali mech, šišky a větvičky, a doma z toho vznikla krásná přírodní dekorace. Mech jsem naaranžovala do vázy z ručně vyráběné keramiky a přidala pár svíček okolo. Žádné plasty, žádné třpytky, jen klid a vůně lesa. Je úžasné, jak jednoduché věci dokážou navodit takovou pohodu!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...