pilina & hoblina

Ráno všude bílo. Ne ještě pořádně, ale na takový to pokoukání to stačí. Na zahradě je to krásný, na autě už mě to tak nebere. Ale radši budu škrábat, než to hnusný blátivo. Máme už i první perníčky. Letos to vypadá, že to budu mít skoro bez práce, Maruška už je udělala úplně sama. To je novej level. Jinak první reakce na eshop na Fleru jsou kladný a začaly chodit objednávky i z Facebooku . Jsem nadšená. Objednávám další materiál. Dovybavuju dílnu. Vymýšlím nový věci a hrozně mě to baví. Tak moc, že skoro nejsem schopná myslet na nic jinýho. Doufám, že nebudu jako můj táta, kterej mluví pořád dokola o třech objektech svýho zájmu a všem ty samý věci opakuje do umoření. Prosímvás, kdyby to tak začínalo vypadat, profackněte mě někdo. 

Práce redaktorky je super, ale občas dost stresová. Jo, i v těch hezkých lesklých časopisech plných vymazlených interiérů a smějících se lidí. Třeba, když musíte nutně do večera něco odevzdat, ty správný slova k vám najednou nepřichází a tikání hodin vám skoro způsobuje infarkt.  Nebo když počet zadaných článků je evidentně větší než množství času, který potřebujete. A to i když započítáte večery, noci a víkendy. Nebo když na každou hezkou a nabíjející práci, třeba rozhovor se zajímavým člověkem, připadá deset nesmyslných a rutinních úkolů, které vás nejenom nebaví, ale začínají vás už vyloženě dusit. Před pěti lety jsem coby mírně vyhořelá, středně vyklepaná a těžce nevyspalá pracující matka dvouletého dítěte zjistila, že ztracenou energii mi dokáže vrátit práce se dřevem. Pamatuju si, jak jsem se z minuty na minutu rozhodla, že se do redakce na full time už prostě nevrátím. Že se budu živit výrobou hraček. Ha ha. No, takže, psaní mi začalo chybět hned druhý den. Navíc brzo přišla nab

Vodou se plnilo šest let. Otevřelo se letos v září a já se tam dostala až teď. Je boží. Můžete si tu udělat piknik, zacvičit si jógu na molu nebo se prostě jen procházet a užívat si to. Teď tu ani není moc lidí, ale i v sezóně se tu případné zástupy v pohodě rozprostřou. Jezero Most stojí na místě starého města Most. To muselo v padesátých letech ustoupit těžbě a když z oblasti na konci devadesátých let vytřískali poslední kousek uhlí, zůstala velká díra. V roce 2014 ji začali napouštět vodou z nechranické přehrady a dnes je tu druhé největší jezero v ČR, s čistou vodou a krásně upraveným okolím. Líbí se mi oblázková pláž i dřevěný molíčka, která jsou teď na podzim prázdná a vy si tu můžete posedět. Úplně se vidim, jak tu v poloze holubího krále hledím na východ slunce. Teda kdybych se sem tak brzo dokázala dokopat. Když už tu budete, musíte vidět i slavný po kolejích přestěhovaný kostel, který musel ustoupit těžbě uhlí. Přes 10 tisíc tun speciálně vyztuženého pozdně gotického zdiva se

Minulý týden bylo Kubovi šest měsíců. Pro mě to byla velká jízda, přijde mi, že to uběhlo mnohem rychleji než první půl rok s Maruškou. Za tu dobu se z něj stal malej plnohodnotnej člověk, kterej reaguje na svoje okolí, má svoje oblíbený a neoblíbený věci a ukazuje mi, že moje obavy, jestli dokážu vůbec rozdělit svojí lásku rovným dílem mezi dvě děti, byly úplně směšný. Ještě že před rokem nikdo nevěděl, co se na nás valí, protože nevím, jestli bych usoudila, že je vhodná doba na dítě. Jenomže ona úplně ideální doba není nikdy. Jsem hrozně moc ráda, že jsme se loni v létě rozhodli, že do toho jdeme, protože můj život má teď další rozměr. Je bohatší o pár vrásek, šedin, kruhů pod očima a náklaďák podělaných plen. A asi o tunu maximální lásky.  Mám doma už dva skvělý chlapy a jednu úžasnou holku. Teprve teď cítím, že jsme kompletní.