Dohání mě jarní únava. Nechce se mi vůbec nic dělat, jen ležet v posteli a číst. To se ale nějak neslučuje s jedenáctiměsíčním kojencem, druhačkou na onlinu, mužem na home office, výrobou na zakázku a tvořením a focením pro dětský časopis. Co jsem si to na sebe zase upletla?
K tomu ještě minulý týden lehčí viróza a tak jsem prostě celý víkend proflákala. Připadám si pak ale hrozně provinile a neefektivně. Kde jsou ty časy, kdy jsem ráno spala do jedenácti a bez výčitek. Nojo, to jsou takový řeči zahořklý a unavený matky, která už jede jen na kafi a čokoládě.
V sobotu jsem se ale rozhodla vyspat do růžova! Udělaly jsme si s Maruškou dámskou jízdu: nejdřív slunečná procházka, pak horká vana, pleťová maska, svíčky, vonný olejíčky. Víno a cola. Relaxační hudba. Klukům jsme zakázaly chodit nahoru. Nakonec, když jsem jí uložila, zahrabala jsem se do peřin a místo mobilu jsem si vzala knížku. Pak už si jen pamatuju, jak mi vypadla z ruky, a tak jsem zhasla lampičku a po dlouhý době jsem spala jako dřevo.
Ani v neděli jsem nic nedělala. Nechala jsem dílnu dílnou a bordel bordelem a protože bylo fakt nádherně, ale dost větrno, vyrazila jsem do lesa, který máme za humny. V lese nefoukalo a tak jsem si užila úplně boží špacír po lesní cestě, na sluníčku, sama jen se spícím Kubou. Poslouchala jsem ptáky a zvuky lesa a úplně jsem cítila, jak ta se ta ručička zase pomalu naklání doprava.
A to je celý. Nic víc, nic míň. Jo, vlastně jsem ještě uvařila tak velkej hrnec rajský, že už se na něj nedala dát ani poklička. Nemám vůbec odhad, pořád přidávám věci a nakonec se to nevejde do hrnce.
A dočetla jsem Šikmý kostel, kterej je teď tak hrozně populární. Všichni ho čtou. Upřímně právě proto jsem od něj zas tak moc nečekala, ale je to dobrý. Znáte Nohavicovu Těšínskou? Tak tahle knížka je taková delší a smutnější verze tý písničky. Která mi teď už pár dní jede v hlavě a nedá se to ničím vystrnadit. Němci pro to mají i speciální slovo: Ohrwurm.
Zítra si jdu půjčit od kamarádky druhej díl. Potřebuju vědět, jak to bude pokračovat. I když tak nějak tuším. Jak se máte? Máte energii? Nebo se taky ploužíte?
Tak Šikmý kostel číst nebudu, nedávám smutné knížky. A vůbec ty události v pohraničí ve 20.století,to je na mě hrozné psycho. Já čtu jenom červenou knihovnu a ještě tam nesmí nikdo umřít! Taky jsem taková zabržděná a unavená, ale zase si pletu biče v podobě různých projektů v práci a to mě teda nabudí. Ale v neděli začne jaro, přijde sluníčko, klesne počet nově nakažených a zas bude všechno krásné ❤️
OdpovědětVymazatAhoj Jani, on ten Šikmý kostel není vyloženě smutnej, je to prostě o tom, jak šel život v průběhu desetiletí. Ale je fakt, že to co se tam dělo mezi Polákama a Čechama mě překvapilo, vůbec jsem neměla tušení, že se tam prolévalo tolik krve. Teď jsem začala číst dvojku a tam se to dost popisuje. Jinak je to skvěle napsaný, Lednická fakt super.
VymazatKéž by Jana měla pravdu ❤️ Momentálně se taky realizují v práci; abych zapomněla na to negativní. Média už nemůžu ani vidět ani slyšet. Potřebuji nějaký psychorestart. A dala bych si tu rajdu😉
OdpovědětVymazatEvi, tak doufám, že psychorestart už proběhl s prvním hezkým počasím! U mě jo, jsou to divy, co to slunce umí :)
VymazatAničko, zatím jedu na nějaký záložní zdroj. Byla jsem zvyklá pořád něco dělat i před koronáčem,tak to pokračuje i teď. Někdy to na mě taky ale všechno padne a nejsem schopná vůbec nic. P.S. Když vařím, tak taky plný hrnce, aby to chvíli vydrželo...Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, když to padne, tak to padne, já se tomu nebráním, radši vlezu do pelechu nebo do horký vany a odpočívám. Tělo/hlava si samy řeknou, kdy potřebujou zpomalit. Když je neposlouchám, dají mi to pak sežrat :)
Vymazat