páteční výzva: konečně ty lišty

Když jsme se stěhovali do našeho domu, byla kuchyně, chodba a schody obložená takovýma těma nevkusnýma chalupářskýma palubkama. První pomoc, než se rozhodneme, co s interiérem dál, byla natřít je na bílo. No a časem jsem si na to tak zvykla, ba se mi to zalíbilo, že už bílé palubky zůstaly. 

Nahoře jsou zakončeny lištami, které v průběhu let, co tu bydlíme, měly různou barvu. Vždycky, když se u nás doma fotil nějaký dekor do časopisu, neváhala jsem se chopit plechovky s barvou a udělat barevný akcent. Takže, když jsme u nás třeba jednou fotili advertorial pro výrobce originální ruské zmrzliny, a všechno to bylo v takovým retro - pinup stylu padesátých let, šly lišty v kuchyni na růžovo. Pak zas na tyrkysovou. Pak se mi to okoukalo a zase se měnila barva. Pak jsme dávali novou dlažbu do chodby a znova se přemalovávalo. Ale protože už jsem u toho prakticky rodila, nestihlo se to dodělat celý. Tak se stalo, že jsme najednou měli ve dvou místnostech lišty asi v šesti nebo sedmi barvách. 

A když jsem měla nedávno tu dovolenou, konečně jsem to sjednotila. Protože už mě to fakt štvalo. Tentokrát jsem vybrala takovou inkoustově modrou, která se objevuje i ve vzoru dlaždiček na chodbě a v koupelně. Uvidíme, jak dlouho mě bude bavit, ale aspoň už má všechno jednu barvu. Ještě teda chybí natřít zábradlí na podestě v patře, tak to snad příště.

Nový lišty...

... mi jdou k podlaze...

... a mají v celým domě konečně stejnou barvu.

Teď ale nevím, jestli se mi do kuchyně hodí ta bláznivá puntíkatá tapeta. Mám ji ráda, ale už jsem si jí užila dost a už bych to chtěla všechno trochu zjednodušit. Je tu dost převzorováno a všude se povalující hračky ten chaos ještě umocňujou. Přemýšlím, že jí sundám a nechám bílou stěnu. 

To je moje první páteční výzva. Jo, vím že je pondělí. Ale jsem ráda, že jsem se vůbec na něco zmohla, když už jsem si ten bič na sebe upletla.

Jinak užíváme hezké chvíle, jak se dá. Včera jsme si s Maruškou udělaly mikro výlet do Mostu, kde jsem předávala jednu ceduli do dětského pokojíčku a ještě nějaký drobnosti. 

Paní, která si jí ode mě koupila, chová lamy. Zrovna byly ostříhaný a vypadaly jako hrozně legrační přerostlý, zubatý pudlové. Nestihla jsem si je vyfotit, ale můžete si je prohlídnout tady. Maruška se do nich samozřejmě okamžitě zamilovala, takže tam příští týden zřejmě jedeme zas. Na jógu s lamama! Prostě cvičíte jógu v zahradě, s lektorkou, mezi váma se pasou lamy a můžete si je třeba podrbat za ušima. Je to jako hladit si ten nejjemnější alpakovej svetr.  

Jinak jsme stihly ještě kouknout k přestěhovanýmu kostelu, což Marušku dost zajímalo a mě překvapilo, jak krásně teď ten prostor okolo kostela vypadá. 

A těsně před západem slunce ještě vyjet na Hněvín.

Most je zvláštní město, ale jsou to čtyři roky mýho života a mám to tam ráda. Rozhodně je tu co navštívit a věcí k vidění přibývá. A sportovní vyžití taky super. 

Třeba lamí jóga.