Přeskočit na hlavní obsah

květen ve váze

Je tam celá moje dnešní procházka městem a parkem. Tavolník, štědřenec, růžový kaštan. Květy jeřabin, šeřík. A jeden kosatec z mojí předzahrádky. 


Připadám si trochu úchylně, když otrhávám ty keře v parku a v prolukách mezi domy, ale nemůžu si pomoct. Kuba chudák leží spící v kočárku obloženej kytkama jak na pohřbu. Nemůžu si prostě pomoct. Poslední dny cpu ty živý kytky všude, i do vázy na schody a na záchod. Fakt si nemůžu... 

A takhle nám kvete Kotěrova kolonie. To je taková krása! Jak pořád prší, jedou ty kytky jako divý. 

Taky vás to teď tak bere? Nebo bych se už měla jít radši léčit? Jinak ta dnešní procházka byl můj highlight celýho víkendu, protože jsem chytla od dětí rýmu a kašel. Sobotu jsem strávila v posteli a dneska teda taky žádná sláva. Ale tendence je stoupající. 

Muž celou neděli zcela nekřesťansky makal na čištění a olejování terasy, kterou bych vám brzo taky ráda ukázala. Tenhle proces Před a Po měl spoustu mezizastávek a ani tahle není finální, ale k tomu se dostanu příště. 

Čeká nás teplý týden, tak už si konečně užijeme i to sluníčko! 


Komentáře

  1. Chápu, úplně to chápu! A zdravím!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju moje milé dámy, jsem si už připadala trochu divná :)

    OdpovědětVymazat
  3. Aničko, se tady směju při čtení Tvého příspěvku, jak škubeš kytky a jak je Kubík obloženej kytkama jak o pohřbu...Taky škubu, neboj...A taky si nemůžu pomoct, někdy do toho zapojuju i mužskýho, aby to nebylo jen na mě...Pssst...Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath