Přeskočit na hlavní obsah

jen jednu pivoňku

Vypravily jsme se s kamarádkou do zahradnictví ve Spomyšli. Znáte? Byli jste? To je hrozná namotávka! Chudák moje peněženka.

Chtěla jsem jen jednu pivoňku, fakt. A cesmínu, malou takovou. Jinak nic! Jenomže znáte to. Nejdřív jsem zjistila, že cesmína, aby měla ty kuličky, potřebuje opylovače. A pak už se to do toho vozíku tak nějak skládalo samo. Někdo se neovládne v obchodech s oblečením, mě bere zahradnictví. A letos o to víc, že bylo pořád otevřený, narozdíl od konfekce. 

Stačí mi projít kolem naší vietnamské večerky a hned mám doma krabici kytek za všechnu hotovost, kterou jsem měla u sebe. Koupila bych jich i víc, kdyby brali karty. 

A co teprve zelenina... Posledních asi deset let vždycky na jaře kupuju hromadu sazenic i semínek. Zaplatím za to spoustu peněz. Pak to někam zasadím, zalívám, jak je čas, takže někdy dvakrát denně a někdy jednou za čtyři dny. Asi třetina rostlin nepřežije moje vodohospodářství nebo to, že jsem je nacpala moc těsně na sebe, protože mám mini záhon a jsem chamtivá. 

Další třetinu sežerou slimáci, kromě rajčat, ty zničí plíseň, protože je nestříkám. Takže nakonec toho moc nemám, ale na to, co mi zbylo, jsem hrozně hrdá. Každému na potkání vykládám, jakou zeleninu letos dávám a popisuju každou odrůdu. Jediný, koho to někdy aspoň trochu zajímá, jsou důchodci v parku.
Celá rodina se potom sejde třeba u malé misky ředkviček a obřadně je sní. Musejí přitom vykřikovat, jak jsou skvělý a úplně jiný, než ty kupovaný. A pak jsem naprosto spokojená, připadám si tak nějak blíž k těm kořenům.

Ani snad nemusím dodávat, že za peníze, které každé jaro vrazím do sazenic, bych měla několik bedýnek prvotřídní zeleniny v bio kvalitě z nedaleké farmy. Ale co! Já to rytí v zemi prostě miluju.

Komentáře

  1. To je krása! Spomyšl máme poněkud z ruky :-) a já 1. neřídím, 2. zahradnictví mi přijdou drahé. Ale na semínkách ujíždím, každý rok zkouším něco nového. V zelenině jsme v podstatě soběstační, kromě paprik, na ty je u nás zima a nemám skleník, a pak kupuju před sezónou. Jinak se snažím pěstovat ze semínek, který uzmu někde cestou, nebo množit z řízků. Nejvíc miluju to, co se rozmnožuje samo, doporučuju měsíček a krásenky. Jó, a ledacos si taky vyměňujeme se sousedkami, se kterýma sdílíme zahradnickou vášeň, a jó, všechny jsou důchodkyně:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo měsíčky mám taky moc ráda, suším si květy do čaje. Krásenky, ty vypadaj dobře, musim si koupit semínka :)) já jsem letos zkusila vypěstovat ze semínek moje milovaný hledíky, ale nevylezl ani jeden. A sazenice jsem nikde neviděla, nevím, jestli se vůbec prodávaj. Skleník máme – sama jsem ho dělala ze starejch oken. Je hezkej, ale není moc funkční, je v něm docela tma a zima. Tak sháním nějakej novej, kterej bude vypadat hezky na tom našem dvorečku a nebude stát majlant. Příští rok to v něm rozjedu ve velkým! Důchodci budou koukat!

      Vymazat
  2. Aničko, zdravím. Neboj, nejseš v tom sama. Do Spomyšle jezdím občas do skvělého Antiku,když jsem u kamarádky v Praze, v zahradnictví jsem tam nebyla. Taky ráda navštěvuju zahradnictví a zahradní centra. Já jdu hlavně po kytkàch a okrasných stromečkách.Mám to moc ráda, když piju kafe a kolem mě plno kytek v květináčích...Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já si na ten antik brousím zuby už dlouho, ale ještě jsem tam nebyla. To zas bude něco, už to vidím, to abych vzala rovnou dodávku :)) Moc zdravím!

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath