Přeskočit na hlavní obsah

když prší

Miluju květen. Miluju i deštivý květen, když prší tak dlouho, že se na loužích dělají bubliny. Na zahradě úplně slyším, jak se stromy a kytky blaženě nadechujou. Pohled na plný sudy a zelenou trávu mi dělá radost. 
A nikam nemusím, protože celej den prší, a nemám výčitky, že dnes neudělám svůj krokovej limit. A když mi to přece jen nedá a vyjdu alespoň na malou procházku, dýchám ten luxusní voňavej vzduch a park, jindy plnej lidí, mám jenom pro sebe. Já a ještě jeden zmoklej běžec, kterýmu to asi taky nedalo.
Řeka začíná trochu zrychlovat, tak snad z toho nebude povodeň. Tu už jsme tu pár let neměli a letos bych se ani nedivila, na horách je ještě plno sněhu. Každopádně si dnešek užívám. Když jsem bydlela v Kalifornii, tyhle deštivý dny mi strašně chyběly. Pořád bylo nádherně, slunečno, jediná voda byla ve čtyři ráno z umělýho zavlažování. A já měla pocit, že musím furt někde být, něco dělat. Protože by byl hřích ty nádherný dny promarnit. A pak, po dvou měsících, se obloha konečně zatáhla, ochladilo se na patnáct stupňů a trochu zapršelo. A já zůstala celej den v posteli a koukala na filmy. 

A proto jsem ráda, že žiju v tomhle mírným podnebním pásmu. To střídání počasí potřebuju. Holt hygge s pletenou dekou a svíčkama se dělá těžko, když je venku třicet ve stínu a za oknem místo vloček poletujou kolibříci. 

Dobře nám tu je.


Komentáře

  1. Vystihla jsi to úplně přesně! Taky potřebuju občas hnusný počasí (ovšem ideální poměr je jeden až dva hnusné dny na 14 krásných) a taky mě pěkné počasí nutí být aktivní. A to zelené májové mokro je nejkrásnější z celého roku. A napiš i nějaký článek o Kalifornii, dost mě to zajímá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, už by toho deště ale stačilo, co :)) to jsem nevěděla, když jsem to tady opěvovala, že to bude trvat celý jaro. Amerika byla super, tak jo, někdy napíšu! Moc zdravím!

      Vymazat
  2. Aničko, já mám taky ráda déšť. Máme zastřešenou pergolu, říkáme jí Modrá kavárna podle starého smaltovaného nádobí v modré barvě. A právě tam ráda sedím, když prší a pozoruju to. Baví mě i v dešti chodit, deštník nenosím...Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, já to modrý smaltovaný nádobí miluju! Máš tu svojí modrou kavárnu někde na blogu? Jednou jsem byla na návštěvě u paní, která toho pod pergolou právě měla mraky. Bylo to krásný.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath