pilina & hoblina

Jak to říká Marie Kondo? Zbavit se všeho, co vám neslouží nebo vám nedělá radost? Tak jo! Je to ale dřina teda.  O víkend bylo fakt mega hnusně, jako vůbec poslední dobou skoro pořád. Ráno jsme se domluvily s kamarádkou, že půjdeme na farmářský trhy, dáme si kafíčko, nakoupíme si nějaký kytky, něco dobrýho k obědu a tak. Přijedu na liduprázdný náměstí a tam, ve vánici, stojí jen kámoška v péřovým kabátu až na zem. My se překoukly, ty trhy jsou až za týden! Tak jsme alespoň obešly řezníka, květinářství, farmářskou prodejnu. Postály jsme si ve frontě před obchodem (protože dovnitř jen dva lidi) jak za socíka. A v dešti. Prostě depka. A protože hnusně bylo i odpoledne a Kuba má šestou nemoc, zůstali jsme doma a pustila jsem se do uklízení špajzu. Každou věc vždycky třikrát obrátím v ruce, než jí vyhodím, ale teď to fakt lítalo. Zůstalo jen to, co fakt používáme. A s každou vyhozenou věcí se mi udělalo lehčeji na duši!  Jediný, co jsem si nechala na památku, je plechová cedule, kt...

Už několik dní je u nás tma. A když slunce na chvíli vyleze, je pro změnu zase zima. Soustředím se na hezký věci v mojí bublině, protože venku toho moc nevidím. Jo a zrovna sněží! Ale víkend přinesl pár pěkných momentů, to zase jo. Tak třeba jsme, v těch pár minutách, kdy zrovna nebylo kolem nuly, nafotili na terase další Sluníčko s dárkem pro maminky. Pózoval už i Kuba, což bylo jako udržet na jednom místě pytel blech. Vyfotit to tak, aby se oba usmívali, nebyli rozostřený, nedrželi ten svůj výrobek nakřivo a tou pokaženou stranou dopředu, to bylo něco, při čem jsem se i navzdory začínajícímu orkánu zapotila. Děti jsou vůbec těžká disciplína. Pamatuju si, jak při focení ve staré škole jel náš produkční 20 kilometrů do nejbližší lékárny pro Nurofen, protože Maruška řvala jako tur, že jí bolí zoubek. Než se vrátil, bylo samozřejmě po bolesti.  Taky jsem v sobotu dělala na krásný zakázce. Paní si objednala nejdřív dvě reflexní brože s jezevčíkem. Když jí přišly, volala, že jsou super...

Krásný Velikonoce jsme měli. Bez honění, bez zběsilých příprav. S výlety, kamarády a jednou minioslavou. Moje narozeniny letos připadly na sváteční víkend. Dostala jsem k nim nádherný počasí, výlet na rozhlednu a pivo s kamarády na zahradě. Pečený jehně a limetkový cheesecake, který jsem nemusela dělat já. Vařený koleno. Slunce ve sklenici piva. Prostě spoustu dobrých věcí.  Taky jsem dostala krásný bezdrátový sluchátka, abych s nima mohla bruslit a hlavně v dílně poslouchat hudbu i mluvený slovo, i když mi tam hučí stroje a kvílí pila. Hádejte, kdo mi je hned zabavil.  Máte tip na nějaký dobrý podcasty? Zatím jsem moc nepátrala, poslouchám jen Buchty, který jsou super, ale už se pomalu blížím ke konci archivu.  Dneska se mi povedl náhodný latte art. Poslední dobou mi nějak nejde našlehat mlíko do správný pěny, nevím, čím to je. Asi už by to chtělo novej kávovar. To jsou problémy, co. Třeba je ten ptáček znamení, že jaro už bude. Vůbec se mi v tý zimě nechce chodit ven. D...

Nedávno jsem tu psala o tom, že se s Maruškou letos chystáme jezdit po přesnočních výletech a přespávat v autě. Včera jsme si teda to velký dobrodružství poprvé vyzkoušely.  Fakt by mě nenapadlo, že budu spát venku poslední březnovou noc, ale bylo teplo a předpověď byla příznivá, a tak jsme se rozhodly to prubnout. Vydaly jsme se na kopec pár kilometrů od nás, abysme se v případě tuhý zimy mohly vrátit domů. S kamarádem, který nahoře provozuje rozhlednu a občerstvení, jsme se dohodli, že nás pustí za závoru. Vyjely jsme tak až nahoru a zároveň jsme měly díky zavřený cestě jistotu, že nás tam nikdo nepřijede otravovat. Protože přiznávám, že i když jsem ze začátku byla plná elánu a odvahy, když padla tma, docela jsem se bála a poslouchala jsem každý šustnutí. A že jich v lese v noci je. Za to, že jsme se mohly upíchnout na tomhle luxusním place, daly jsme si malou brigádku sbírání klacků v kozí ohradě a sem tam odpadků, co tu lidi pohodili...  ... a když odešlo posledních pár pě...