Přeskočit na hlavní obsah

spíme v autě

Nedávno jsem tu psala o tom, že se s Maruškou letos chystáme jezdit po přesnočních výletech a přespávat v autě. Včera jsme si teda to velký dobrodružství poprvé vyzkoušely. 
Fakt by mě nenapadlo, že budu spát venku poslední březnovou noc, ale bylo teplo a předpověď byla příznivá, a tak jsme se rozhodly to prubnout. Vydaly jsme se na kopec pár kilometrů od nás, abysme se v případě tuhý zimy mohly vrátit domů. S kamarádem, který nahoře provozuje rozhlednu a občerstvení, jsme se dohodli, že nás pustí za závoru. Vyjely jsme tak až nahoru a zároveň jsme měly díky zavřený cestě jistotu, že nás tam nikdo nepřijede otravovat. Protože přiznávám, že i když jsem ze začátku byla plná elánu a odvahy, když padla tma, docela jsem se bála a poslouchala jsem každý šustnutí. A že jich v lese v noci je.

Za to, že jsme se mohly upíchnout na tomhle luxusním place, daly jsme si malou brigádku sbírání klacků v kozí ohradě a sem tam odpadků, co tu lidi pohodili... 
... a když odešlo posledních pár pěších výletníků, tak jsme se dojaly nad západem slunce a rozbalily spaní. Já jsem ještě chvíli pozorovala světla a cvrkot hluboko pode mnou, Maruška už v autě koukala na pohádku a pak spát. 
Bylo to super, nebyla nám ani trochu zima a ráno ten východ slunce! Být sami na takovým nádherným místě, to je prostě luxus. Koukala jsem na to jak opařená a zase jsem si potvrdila, že ty nejhezčí věci v životě nejsou vůbec o penězích. Je to v nastavení mysli.
Jinak spaní bylo celkem pohodlný, Mája spala celou noc jako dřevo, ale ještě mám co vylepšovat. Jako nebudu to zase zbytečně idealizovat, moje starý kosti už tomu nejsou uzpůsobený. A taky nám celou noc svítil měsíc přímo do obličeje, takže jsem se odpoledne doma stejně ještě trochu dospala. Příště beru i masku na oči. Musím se smát, jak jsem praštěná  – hotely si obvykle vybírám podle toho, jak širokou mají postel a jak dobrý wellness, a pak jdu spát ve dvou do Oktávky. 
Ale fakt to stálo za to! Láká vás to taky? Pak neřešte, jak a co, prostě vezměte to nejnutnější a jeďte. Ono to nějak dopadne.

Dala jsem si předčasný dárek k narozeninám. A pojedeme zas.

Komentáře

  1. Páni, tak to muselo být dokonalé! I ty fotky jsou úžasné, natož naživo! Aji jste to vychytaly s místem, můj muž na nápad s nocováním v autě hned říkal: a co až jim v noci na to auto někdo zaťuká! Já teda neřídím, tak si takové dobrodružství asi nedovolím, jenom občas v létě spíme s dětma na zahradě. A až se zas oteplí, taky něco podnikneme, aspoň piknik v lese nebo vyjedeme na kole. Aspoň jednu radost denně!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, zaťukat nám někdo v noci na auto, tak se asi po..... :-D přiznávám, že jsem dost trnula. Přece jenom spát v přírodě s chlapem a bez něj (a ještě s dítětem) je rozdíl. Ale tohle místo je celkem bezpečný. Na léto plánuju vybírat na Bezkempu místa u někoho na zahradě, ideálně s oploceným pozemkem :)) Jinak každý zážitek se počítá, spaní na zahradě je super a piknik v lese teprve! Mně už stačí fakt málo, třeba dneska procházka do pekárny a zpátky, bez dětí :-D

      Vymazat
  2. Tak to je teda výborný nápad ! I fotky, a ta světýlka k tomu...Maruška musela být nadšená, já bych byla taky. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, Marušce se to líbilo, to jo, ale víc asi mně. Nevím, jestli bych jí neudělala větší radost třeba tím, že bych jí nechala celej den hrát Minecraft. Asi jí budu muset na to spaní v přírodě teprve naučit :)

      Vymazat
  3. Dobrý den, máte někde článek, jaká je vaše výbava do přírody? Já plánuji dělat vestavbu do dodávky, ale aby to bylo tak akorát, tak bych potřeboval nejdřív vědět, co to vlastně vyžaduje. Nejsme nějak nároční, ale zase bychom měli rádi nějaký standard. :) Co s sebou všechno vozíte? :) Děkuji za odpověď. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath