Přeskočit na hlavní obsah

debordelizace

Jak to říká Marie Kondo? Zbavit se všeho, co vám neslouží nebo vám nedělá radost? Tak jo! Je to ale dřina teda. 
O víkend bylo fakt mega hnusně, jako vůbec poslední dobou skoro pořád. Ráno jsme se domluvily s kamarádkou, že půjdeme na farmářský trhy, dáme si kafíčko, nakoupíme si nějaký kytky, něco dobrýho k obědu a tak. Přijedu na liduprázdný náměstí a tam, ve vánici, stojí jen kámoška v péřovým kabátu až na zem. My se překoukly, ty trhy jsou až za týden! Tak jsme alespoň obešly řezníka, květinářství, farmářskou prodejnu. Postály jsme si ve frontě před obchodem (protože dovnitř jen dva lidi) jak za socíka. A v dešti. Prostě depka. A protože hnusně bylo i odpoledne a Kuba má šestou nemoc, zůstali jsme doma a pustila jsem se do uklízení špajzu. Každou věc vždycky třikrát obrátím v ruce, než jí vyhodím, ale teď to fakt lítalo.
Zůstalo jen to, co fakt používáme. A s každou vyhozenou věcí se mi udělalo lehčeji na duši! 
Jediný, co jsem si nechala na památku, je plechová cedule, kterou jsem si před deseti lety přivezla z USA. Koupila jsem ji přímo na Route 66. „Čím jsem starší, tím víc lidí mi může políbit p.del.“ Čím jsem starší, tím víc s tímhle citátem souzním.
A plakát slepice na dveřích, protože slepice do špajzu prostě patří.
Tenhle týden budu pokračovat skříněma s oblečením. A pak, pak přijde na řadu sklep! 

A to bude velký. 

Komentáře

  1. Ta slepice je skvělá!!! Jinak, když se člověk nemůže rozhodnout, jestli vyhodit, doporučuju vyhazovat přes "mezisklad". Jakože některé věci přesunout, nechat je tam půl roku, rok... občas se k té hromadě vrátím a něco zachráním, ale obvykle za rok říkám... to ještě mám? A letí to. Ovšem taky to znamená, že já uklízím z druhé strany: vyházím krámy ze sklepa, abych udělala místo na krámy ze špajzu atd:-) Jo, a skříň na oblečení mám jen jednu, takže tam teda už roky jedu podle hesla: jedna věc dovnitř, jednu vyhazuju. Minimalismum je mé druhé jméno:-) Zdravím do Loun!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, já mám na to teorii. Pod naším domem je zřejmě ještě jeden dům a jejich bordel prostě nějak vzlíná do našeho sklepa, jako třeba spodní voda. Jinak si to nemím vysvětlit. Pořád uklízíme sklep a pořád je plnej. Na sběrným dvoře už si můj muž s těma klukama tyká. Ale šatní skříň už taky umím udržet, vyhazuju nelítostně!

      Vymazat
  2. Jo, a to heslo je taky super, souhlasím, že to platí :-))))

    OdpovědětVymazat
  3. Aničko debordelizace je můj věčný problém. Připadá mě, že pořád něco přebírám a třídím, ale moc to není vidět. Knihu Marie Kondo mám doma...Řekla jsem si, že na to musím razantněji - začala jsem úklidem své šicárny. Všechny věci jsem roztřídila do plastových průhledných boxú.Tam mám tedy hotovo. Pokračovala jsem v oblečení. Odvezla jsem toho hodně na charitu, ale pořád toho je zbytečně moc...Ještě budu redukovat. Vůbec nejhorší bude sklep - celý barák máme podsklepený, tudíž tam je spousty místa a plno krámú. Ale chci to dokázat ! Tak ať se Ti dílo daří, zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, jsme na tom stejně. Podsklepený dům a ve sklepě dílna, velká sušárna plná věcí a další tři místnosti, sice malý, zato naprosto narvaný. Kola, zimní pneu, zahradní věci, kempovací věci, sportovní věci, věci, věci, věci... je to boj. Ale musíme to vylifrovat, jinak nás to zavalí! :-)) Mávám!

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath