Přeskočit na hlavní obsah

ještě k těm svátkům

Krásný Velikonoce jsme měli. Bez honění, bez zběsilých příprav. S výlety, kamarády a jednou minioslavou.
Moje narozeniny letos připadly na sváteční víkend. Dostala jsem k nim nádherný počasí, výlet na rozhlednu a pivo s kamarády na zahradě. Pečený jehně a limetkový cheesecake, který jsem nemusela dělat já. Vařený koleno. Slunce ve sklenici piva. Prostě spoustu dobrých věcí. 
Taky jsem dostala krásný bezdrátový sluchátka, abych s nima mohla bruslit a hlavně v dílně poslouchat hudbu i mluvený slovo, i když mi tam hučí stroje a kvílí pila. Hádejte, kdo mi je hned zabavil. 
Máte tip na nějaký dobrý podcasty? Zatím jsem moc nepátrala, poslouchám jen Buchty, který jsou super, ale už se pomalu blížím ke konci archivu. 

Dneska se mi povedl náhodný latte art. Poslední dobou mi nějak nejde našlehat mlíko do správný pěny, nevím, čím to je. Asi už by to chtělo novej kávovar. To jsou problémy, co.
Třeba je ten ptáček znamení, že jaro už bude. Vůbec se mi v tý zimě nechce chodit ven. Dneska jsem se musela vyloženě přemlouvat, abych v tom ledovým větru a shěhovejch přeháňkách dala alespoň obligátní hodinku s kočárem. Jaro, tyjo, tak už pojď!

Komentáře

  1. Kafe je úžasný, pěkný Velikonoce závidím, u nás byla příšerná kosa už od pátku a pak ani nemluvím... Dnes jakože 10°C a sníh furt leží... Wtf? jak by řekli mí žáci. Podcasty neposlouchám, akorát můj oblíbený Proglas má "Na dřeň" a některé díly jsou hodně zajímavé. A co takhle audioknihy?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath