malý výlet, taky výlet

Tyhle mikrovýlety na jednu noc, kousek od domova, mám moc ráda. Dopoledne jsme se ještě rozhlíželi z Černé věže v Klatovech a odpolední kafe už jsem si vychutnávala zpátky doma na terase, s nohama na stole.

Maruška bude mít tenhle týden narozeniny, a tak to měla jako výlet s překvapením. Na neděli jsme měli naplánovanou Techmanii v Plzni, což se ukázalo jako šťastná volba, protože celý den propršel. Techmania mi přijde super alternativa ke všem těm dinoparkům a Mirákulům. Má to nějakou přidanou hodnotu, není to tak lobotomický a baví to děti i dospělý. Jako pár hodin mezi vřeštícíma dětma mi stačilo, ale nemůžu říct, že by to bylo utrpení, jako třeba v klasických zábavních parcích. Tady se alespoň něco dozvíte. 

... a taky tu mají místa, kam se pod záminkou poslouchání nějakých zajímavých věcí můžete pohodlně zašít.

... a Černého Entropu, kterou jsem až teď viděla naživo. Musela jsem se smát, jak se už před dvanácti lety  trefil s Brexitem a s chybějící Velkou Británií . 

Nocleh v Klatovech jsme si pro Marušku nechali taky jako překvapení, a protože už asi rok mluví o tom, že chce vidět mumie, tak tenhle výlet s návštěvou katakomb byl fakt trefa. Volala hned kámošce, že jsou to ty nejlepší narozky ever a já byla dojatá. 

Katakomby pod jezuitskou kolejí, Černou věž a kavárničky a hospůdky jsme si užili všichni. Teda všichni... 

Zase jsem potřebovala někam vyrazit, abych si připomněla, proč se letos nechystáme na žádnou velkou dovolenou: protože s patnáctiměsíčním batoletem je to vážně utrpení. Bohatě stačí jeden zábavní park, noc v hotelu, jedno dvě muzea nebo podobné atrakce a dvouhodinová cesta zpátky domů. A jste zralý si dát akorát tak to kafe na svý milovaný terase a nohy na stůl.

Šťastné rodinné selfie na hotelové terase. Všimněte si křečovitého úsměvu mého muže, který jasně říká: "střelte mě radši do hlavy!" Náš Kubíček zvládnul za jeden večer rozebrat radiátor, strhnout závěs, opařit se o varnou konvici, spadnout z postele, rozbalit několik cukrů ke kafi a rozsypat je po celé podlaze, zaseknout si ruku v koši na odpadky, zprudit hosty i personál restaurace a probudit párkrát za noc všechny pokoje vedle nás, pod námi a určitě i nad námi. Ano, proto letos převážně sedíme doma na zadku. 

Ale zítra nás čeká ještě jedno narozeninový překvápko! Jen se ještě hádáme, kdo ji na něj doprovodí, protože tentokrát chceme oba, ale jeden musí hlídat malýho satanáše. 

Takže zítra, jo!