Přeskočit na hlavní obsah

malý výlet, taky výlet

Tyhle mikrovýlety na jednu noc, kousek od domova, mám moc ráda. Dopoledne jsme se ještě rozhlíželi z Černé věže v Klatovech a odpolední kafe už jsem si vychutnávala zpátky doma na terase, s nohama na stole.

Maruška bude mít tenhle týden narozeniny, a tak to měla jako výlet s překvapením. Na neděli jsme měli naplánovanou Techmanii v Plzni, což se ukázalo jako šťastná volba, protože celý den propršel. Techmania mi přijde super alternativa ke všem těm dinoparkům a Mirákulům. Má to nějakou přidanou hodnotu, není to tak lobotomický a baví to děti i dospělý. Jako pár hodin mezi vřeštícíma dětma mi stačilo, ale nemůžu říct, že by to bylo utrpení, jako třeba v klasických zábavních parcích. Tady se alespoň něco dozvíte. 

... a taky tu mají místa, kam se pod záminkou poslouchání nějakých zajímavých věcí můžete pohodlně zašít.
... a Černého Entropu, kterou jsem až teď viděla naživo. Musela jsem se smát, jak se už před dvanácti lety  trefil s Brexitem a s chybějící Velkou Británií . 

Nocleh v Klatovech jsme si pro Marušku nechali taky jako překvapení, a protože už asi rok mluví o tom, že chce vidět mumie, tak tenhle výlet s návštěvou katakomb byl fakt trefa. Volala hned kámošce, že jsou to ty nejlepší narozky ever a já byla dojatá. 


Katakomby pod jezuitskou kolejí, Černou věž a kavárničky a hospůdky jsme si užili všichni. Teda všichni... 

Zase jsem potřebovala někam vyrazit, abych si připomněla, proč se letos nechystáme na žádnou velkou dovolenou: protože s patnáctiměsíčním batoletem je to vážně utrpení. Bohatě stačí jeden zábavní park, noc v hotelu, jedno dvě muzea nebo podobné atrakce a dvouhodinová cesta zpátky domů. A jste zralý si dát akorát tak to kafe na svý milovaný terase a nohy na stůl.


Šťastné rodinné selfie na hotelové terase. Všimněte si křečovitého úsměvu mého muže, který jasně říká: "střelte mě radši do hlavy!" Náš Kubíček zvládnul za jeden večer rozebrat radiátor, strhnout závěs, opařit se o varnou konvici, spadnout z postele, rozbalit několik cukrů ke kafi a rozsypat je po celé podlaze, zaseknout si ruku v koši na odpadky, zprudit hosty i personál restaurace a probudit párkrát za noc všechny pokoje vedle nás, pod námi a určitě i nad námi. Ano, proto letos převážně sedíme doma na zadku. 

Ale zítra nás čeká ještě jedno narozeninový překvápko! Jen se ještě hádáme, kdo ji na něj doprovodí, protože tentokrát chceme oba, ale jeden musí hlídat malýho satanáše. 

Takže zítra, jo!

Komentáře

  1. To jste to vymysleli naprosto skvěle. Zážitky mají být silné))))) Marušce všechno nej)))) a těším se na odhalení překvápka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Evi, odpoledne vyrážíme, doufám, že se nám nezkazí počasí.

      Vymazat
  2. To je krása! Nedivím se, že byla Maru nadšená. Dramatické okolnosti chápu. Z batolecich let mých broučků obzvláště ráda vzpomínám na záchvaty vzteku v obchodech a hlasitý smích v nejtissich částech bohoslužby (kdo nikdy nevláčel batole řvoucí smíchem z první lavice kostela za pohoršeneho pohledu ctnostnych dam, neví o co přišel). Naštěstí naše děti to vzaly od nejdivočejšího k nejklidnější Magdí. Ale návštěva restaurace je pro nás traumatizující furt: akorát teď ne kvůli nezvedeným dětem jako kvůli cenám za jejich rozjívené chutě 😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, pohoršené ctnostné dámy z kostela znám z manželovy rodné vísky. Je to nějaký speciální druh. Restaurace pro nás byly přístavem v bouři, ale teď je to spíš No-go zone :-D

      Vymazat
  3. Oprocinsa-pu-Portland Kelsey Hunter Here
    lolucuma

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath