Přeskočit na hlavní obsah

narozeniny, archiv, kamarádi

Tak nakonec se toho narozkového překvapení zúčastnil Erik a já hlídala. Maruška má, jako snad všechny holky v tomhle věku, už nějakou dobu období koní. Chce se o ně starat, chce na nich jezdit a až bude velká, samozřejmě je bude chovat.
Na dorty si nepotrpí, ale domácí maxi donuty, to je jiná! 

Tak zatím jsme jí alespoň vzali na vyjížďku na nedaleký ranč. Samozřejmě bylo celý den hezky. Samozřejmě, sotva jsme prošli branou ranče, spustil se jemný deštík. Samozřejmě, sotva nasedli na koně a zajeli za první zatáčku, strhla se průtrž mračen. A samozřejmě si v autě zapomněli nepromokavý bundy. 

Ale nakonec to byla jen přeháňka, cestou stihli ještě i uschnout a Maruška byla nadšená, že konečně se projela na koni krajinou, a ne jen tak trapně dokolečka, protože to je pro malý děti, žejo.
Velký zážitek to byl. Teď chce strašně mít koně. Jak jinak.
Vidíte ty mraky, jo?

Takže spokojenost veliká. Člověk by řekl, že tím jsou narozeniny oslavený, ale kdepak, ještě nás v září čeká oslava s kamarádkama a naše hvězda má speciální přání: stezku odvahy. Za tmy. Jako jsem ráda, že dává přednost zážitkům před dárkama, ale... je to náročný s těma dětma. Doufám, že Kubíček se spokojí k narozeninám s vláčkem a dinosaurem nebo tak něčím. 

Já jsem si sice nezajezdila, ale udělala jsem si volný večer a vydala jsem se do lounského archivu na projekci filmu Čhadar, cesta po řece z festivalu Jeden svět. Byl to dokument o nebezpečných cestách studentky Cchangjang do školy stezkou po zamrzlé řece v himalajském Ladáku. Film moc pěknej, ale asi ještě zajímavější pro mě byla prohlídka Daliborky, budovy archivu. Jde o z architektonického hlediska nejlépe dochovaný středověký městský dům v Lounech. 
Viděli jsme toho hodně. Nádherný renesanční dům od sklepa (základy už ze 13. století) až po unikátní roubenou místnost, ve které se scházeli Mladočeši...
...nebo třeba spoustu starých knih a dokumentů ohromné historické hodnoty. Tady zrovna pergamen s pečetí Karla IV.

Byla to komorní akce se strašně příjemnou atmosférou a lidma, který mám ráda. Tyhle akce mě hrozně baví. Dala jsem si závazek, že navzdory únavě a lenosti občas nějakou tu vernisáž nebo výstavu vymetu. Protože rodina je základ, práce je důležitá, ale kamarády prostě všichni potřebujeme.
Káča Suchá pořádá v Lounech Jeden svět už řadu let. Každý rok s tím má hromadu starostí, nadává, že už se na to příště vykašle, ale stejně se další rok zase sebere a jde do toho znova. Díky, Káčo! Jo a Plazík (vpravo), ten si otevřel u sebe doma, v bývalém řeznickém domku v nedaleké Peruci, galerii. Až sem pojedete na výlet, musíte Galerii u Plazíka navštívit. Určitě vám rád ukáže i babiččinu kuchyňku, krásně zachovalou tak, jak vypadala na začátku minulého století.


Komentáře

  1. Koně jedou i u nás, naštěstí zatím hlavně jako téma knížek a obrázků. Překvapení super! A Louny se mi líbí čím dál víc, takovou budovu archivu leckdo nemá!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...