Přeskočit na hlavní obsah

Brejle a okuliare

Nosit brýle je in. Brýle nosí každej, dokonce i ti, co nemusí. A tak jsem po letech uznala, že i já, starej krtek se skoro sedmi dioptriema, bych už taky mohla občas místo čoček nasadit brýle. Zatím si zvykám, stejně jako moje okolí. A cítím, jak se očím ulevilo. 

To bych se na ten bordel podívala!

Moje dospívání v devadesátkách, coby jediný brejlatý holky ve třídě, bylo těžký. Je super, že se brýle přestaly považovat za vadu na kráse, a – už zase – je z nich módní doplněk. A když už teď jedu v tomhle trendu, zašla jsem si na výstavu Brejle a okuliare (potrvá do 3. dubna) do chebského Retromusea. 

Projekt byl poprvé v menším formátu představen loni na Designbloku, kde mu odborná porota udělila cenu za mimořádný počin.

Jedním z hlavních cílů výstavy je upozornit na tvorbu Jaroslava Trubače, který mezi lety 1964 a 1988 navrhl nejvýraznější typy brýlových obrub, a zasadit jeho dílo do kontextu československého designu.
Myslíte si, že barvy jako korálová nebo mint jsou módní až teď? Ale houby, to jen my jsme je tak moderně pojmenovali. Kde tyhle dětský brejle s pejskem sakra byly, když jsem v osmi letech musela poprvý na oční? 

Byl to výlet na dva dny. Jen já s Kubíčkem, kterej teď už skoro nechce jezdit v kočáru, ale všude musí dojít sám. Ne za ruku, ale SÁM. A když mu nevyhovím, hodí se o zem. Měla jsem asi přehnaná očekávání, totiž že kromě muzea navštívím ještě galerii, projdu širší centrum Chebu a půjdeme se podívat i na Krajinku, volnočasový areál u Ohře. A v kavárničkách si budu ve volných chvílích v klidu pročítat prospekty o všem, co navštívit nestihneme. No tak ani h.vno. Byla jsem ráda za tu výstavu (díky hodné paní z muzea, která Kubu pohlídala v dětském koutku, zatímco já jsem to prolítla), poměrně klidnej oběd v restauraci, krátkou a přesto dost dlouhou procházku okolo náměstí a po pěší zóně (Kuba ťapky! KUBA ŤAPKY MÁMO!!!!) a jednu kavárnu. 

Retromuseum má stálou expozici, věnovanou designu a životnímu stylu 60. – 80. let. Spousta těch kousků mi pořád ještě přijde úplně normálních, jako u babičky doma. U rodičů bych hromadu z vystavených věcí ještě našla.  
Z tohohle zátiší úplně cítím pach potu, zažraného v těch umělých látkách, které visí desítky let v zatuchlé dřevotřískové skříni. No schválně, kdo z vás to zná/má? :))

Šumperák a okál v Retromuseu samozřejmě nemůže chybět.


A večer sklenička vína na balkoně našeho ubytování. Když opravdu hodně chcete, ve vzduchu už je cítit jaro.


Asi největší relax byl téměř dvouhodinová cesta autem, kterou Kuba prospal. To pro mě bylo úplný wellness. Ani jsem nezpínala rádio. Zvuky stresujou, ticho léčí. 

Bylo to ale super. Už jsem cítila, že potřebuju vypadnout z únorového stereotypu. Do jara dlouho. A alespoň se sem mám důvod vrátit, protože to málo, co jsem z Chebu viděla, se mi líbilo. 

Komentáře

  1. Krásné fotky)))) a brýle ti moc sluší. Taky jsem se divila při prvním nasazení, co všechno vidím))) Hezký a poklidný víkend E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuju! Zvykla jsem si celkem rychle, tak snad mi to vydrží.

      Vymazat
  2. Cheb je také krásné město? Ovlivněna předsudky jsem znala jen zavražděného Albrechta z Valdštejna a zoufalství pohraničí. Výstava zajímavá, jo, cítím ty pachy, máme křeslo z fotky a vybavuje se mi dětství. Jinak já brýle nenosím, nýbrž můj drahý a nejstarší, naštěstí netrpí kvůli vzhledu, spíš prakticky (brýle na raftech, brýle na fotbale?) a já trpím finančně, páni, ještěže ti druzí dva je nepotřebují, jinak bych snad vydělávala jen na brýle!!!! A tobě to moc sluší!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, přiznávám upřímně, že mě Cheb docela překvapil. Taky jsem, ovlivněna předsudky, toho moc nečekala. A teď si říkám, že se tam určitě musím vrátit. Jinak na ty sporty jsou čočky super, dají se už koupit i jednodenní, ráno nandáš, večer vyhodíš, žádný pouzdra, žádný roztoky. Jsou drahý na neustálý nošení, ale na týden na vodu nebo na lyžák ideál. Ale brýle klukům sluší! Já teď, jak je poslední dny hezky, spíš řeším, že mi prostě vadí přímý slunce. Jsem upír, co nosí sluneční brýle celej rok a teď nemůžu, a ty samozatmavovací mi přijdou hrozně nevkusný :)) takže nakonec mám brýle zas jen doma a nebo, když je celej den zataženo. To jsou problémy :-D

      Vymazat
    2. Prosím, hlavně ne samozatmavovaci! To je děs. Byl to hit v devadesátkach, měli to chvilku tři spolužáci a na fotkách třídy jsou jak slepci! A pak je měl chvilku i muž, vydržel je asi dva měsíce, hrůza, vůbec nepořizuj! Ale dělají se i takové tmavé klapky na normální brýle, a to je teprve😁😁😁😁

      Vymazat
  3. Aničko, zdravím. Brýle Ti moc sluší, koukej je nosit ! Výlet a výstava prima, v Chebu jsem byla naposledy před třiceti lety... Nosím brýle na blízko, líbí se mi hlavně barevné a většinou ty nejdražší :o) Měj se hezky. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuju! Pořád mám někde v sobě tu zakomplexovanou třeťačku, který se děti smějou, že má popelníky. Takže když mi ty brejle někdo pochválí, úplně se tetelím. A když někdo z okolí nereaguje, tak si říkám - tyjo, to si určitě myslí, jak jsou hrozný, tak radši nic neříká. Přitom se mi na ostatních tak líbí! Ale už pomalu i na mě samotný, dokonce přemýšlím, že si pořídím ještě jedny. Abych to taky měla jako doplněk k outfitu, podobně jako kabelku nebo boty :))

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy.   Krásné dva dny