pilina & hoblina

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...

Mám pocit, že se ve všem po svátcích jen nějak plácám. Nic se mi pořádně nechce. Místo práce prokrastinuju čtením bulváru, brouzdáním po eshopech a nějak nevím, kde začít.  Odjet na dva dny na hory byl proto asi docela fajn nápad, protože když už nejsem schopná s ničím pořádně pohnout, alespoň si provětrám hlavu a dopřeju Kubíčkovi trochu srandy s mámou na čerstvým vzduchu.  Ježíškovu cestu jsme šli už stokrát, ale to vůbec nevadí. Pokaždé tam přibude něco nového a i kdyby ne, je tam prostě krásně.  Včera jsme si jí užili skoro bez sněhu (sáňky chvílema dost dřely), zato nádherně zalitou sluncem. Dneska ráno obráceně – bílo jak v pohádce a chumelilo a chumelilo. A bez lidí, ty se sem s prvníma vločkama teprve začínají sjíždět. Což místním fakt přeju, protože nemají tržby a už to prý začínalo být vážný. Tak snad se zima vrátila, já bych si ještě pár ledových týdnů klidně dala, i tady u nás v podhůří.  Stejný výhled, včera odpoledne a dneska ráno.  Bylo to boží. T...

Včera ráno vypravit Marušku na lyžák. Velké nadšení. Už z autobusu mi poslala několik videí krajiny ubíhající za oknem, čímž si vyplácala všechny data. Po příjezdu na hotel zjistila, že tam není wifina. A to je ještě nutili jít na procházku pět kilometrů! A večer hráli hry, ne na mobilu, ale ve společenský místnosti!!! Úplnej koncentrák. To my jsme si udělali pohodovou sobotu. Kávička, volby, pak domů péct kachnu s mandlovo perníkovou nádivkou. Šlofík po obědě a večer lahvinka dobrýho vína u Netflixu.  Stejně to měli i ostatní rodiče, který hned, jak autobus zahnul za roh, omládli o deset let a rozjela se živá debata, co kdo bude ten týden dělat. Samý příjemný věci, takovej hezkej happening to byl. Chybělo jen bouchání špuntů.  Díky, LVZ! Je na čase, aby naše dámička začala jezdit na tábory.  Cha cha cha. Na jarní trhy bych chtěla vyjít se spoustou nových šperků, a tak už si zkouším různý materiály, vzory a kombinace. I na to byla tenhle víkend chvilka času.  A ledňá...

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty fr...

Dny běží a jsou hrozně rychlý. Roční období se střídají za okny. Večer padám do postele a myslím jen na to, kolik jsem toho zase nestihla. Vždycky něco pěknýho zažiju, někam jedu, něco vytvořím, a chci si to sem poznamenat. Do svýho deníčku. Ale než se k tomu dostanu, už to není aktuální. Nebo vím, že mi zabere spoustu času hrabat se ve fotkách a rekapitulovat to, a tak to radši pro jistotu neudělám vůbec.  Prostě asi neumím něco popsat jen rychle a ve zkratce, proto ani tolik nepřispívám na svůj Instagram, což bych asi podle všech marketérů měla. Proto taky pořád nemám eshop, protože fotky mi nepřijdou dost perfektní.  Když fotím, nasekám jich hrozně moc, aby tam alespoň jedna ta dokonalá byla, jenomže pak už s nima nic dál nedělám, protože prostě nestíhám půl dne vybírat, upravovat, popisovat.  Profackněte mě někdo, prosím vás! Jo a všechno krásné v novém roce přeji! Bilancovali jste? Hodnotili? Plánovali? Vyloženě předsevzetí si moc nedávám, ale tentokrát jsem si slíbi...