radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha. 

Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek. 

A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den.

Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem. 

Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leather, ale je to prostě obyčejná koženka, i když hezká. Dala bych přednost klasický kůži, která víc vydrží a stárne do krásy. Přijde mi to ekologičtější, když už tu krávu stejně zabijou na maso, než vyrábět nový, syntetický materiály. Ale svět je veganskej.

A když už jsme u těch kalendářů, pověsila jsem si na ten náš vymazlenej s Pavlem Berkym – on nádherně designoval a ilustroval a já celý říjen a listopad řezala, brousila, gravírovala, mořila a zatloukala. A kůžičky navlíkala. Tentokrát pravý. 

Kalendáře jsou ještě k dostání a Pavel vám k nim rád připíše osobní věnování. Jsou fakt hezký, praktický, s receptama a nutně ho potřebujete :)

Takhle jsme spolu natáčeli video o kalendářích u mě v dílně, za mnou už se kupí zásoby. Tohle byla hrozně pozitivní a příjemná spolupráce.

Maruška ve škole průšvih, nechala se vyhecovat holkama a sebrala učitelce ze stolu tři bonbóny. Dostala samozřejmě vynadáno, od ní i ode mě, a teď brečí a lituje se. Úplně se vidím v jejím věku. Taky jsem se potřebovala předvádět a být za hvězdu. A můžu to do ní sypat horem dolem, že ty holky nejsou moc kámošky, když jí nejdřív navedou a pak jí jdou prásknout. A ona že je fakt blbá, když se nechá. Tak snad už má lekci a ušetří jí to dalších, větších průserů.

No a za čtyři dny odjíždí na lyžák, tak se modlím, aby neomarodila. Což je dost pravděpodobný, protože jsme už zaplatili balík, nechali seřídit lyže a zítra si jdeme odsedět frontu u doktora kvůli potvrzení, že je zdravá. Samozřejmě mezi nemocný děti. 

Logicky, žejo. Achjo. 

Potřebuju víno.