Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.
Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.
A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den.
Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.
Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leather, ale je to prostě obyčejná koženka, i když hezká. Dala bych přednost klasický kůži, která víc vydrží a stárne do krásy. Přijde mi to ekologičtější, když už tu krávu stejně zabijou na maso, než vyrábět nový, syntetický materiály. Ale svět je veganskej.
A když už jsme u těch kalendářů, pověsila jsem si na ten náš vymazlenej s Pavlem Berkym – on nádherně designoval a ilustroval a já celý říjen a listopad řezala, brousila, gravírovala, mořila a zatloukala. A kůžičky navlíkala. Tentokrát pravý.
Kalendáře jsou ještě k dostání a Pavel vám k nim rád připíše osobní věnování. Jsou fakt hezký, praktický, s receptama a nutně ho potřebujete :)
Takhle jsme spolu natáčeli video o kalendářích u mě v dílně, za mnou už se kupí zásoby. Tohle byla hrozně pozitivní a příjemná spolupráce.
Maruška ve škole průšvih, nechala se vyhecovat holkama a sebrala učitelce ze stolu tři bonbóny. Dostala samozřejmě vynadáno, od ní i ode mě, a teď brečí a lituje se. Úplně se vidím v jejím věku. Taky jsem se potřebovala předvádět a být za hvězdu. A můžu to do ní sypat horem dolem, že ty holky nejsou moc kámošky, když jí nejdřív navedou a pak jí jdou prásknout. A ona že je fakt blbá, když se nechá. Tak snad už má lekci a ušetří jí to dalších, větších průserů.
No a za čtyři dny odjíždí na lyžák, tak se modlím, aby neomarodila. Což je dost pravděpodobný, protože jsme už zaplatili balík, nechali seřídit lyže a zítra si jdeme odsedět frontu u doktora kvůli potvrzení, že je zdravá. Samozřejmě mezi nemocný děti.
Logicky, žejo. Achjo.
Potřebuju víno.
Já si diář maluju svůj, do krásného sešitu od Mankai Paper. Kalendář se mi líbí. A neboj, Maruška nemusí být nemocná, letošní lyžařský průšvih je nedostatek sněhu!
OdpovědětVymazatJani, to bych taky chtěla umět, hezky malovat a psát :) a vůbec se nějak dokázat zorganizovat s tím diářem. Maruška zatím drží, klep klep.
VymazatLíbí se mi kryt i kalendář. Naše školní děti jsou taky na horách a prší jim tam.
OdpovědětVymazatEva. http://es-ideas.blogspot.com/
Ahoj Evi, no zdá se, že tenhle týden je snad nejblbější na sníh za celou letošní zimu :( o víkendu už by snad mělo začít mrznout, sleduju předpověď s větším napětím než nějakou detektivku :))
VymazatAhoj Maruško, já mám papírové diáře moc ráda, elektronický mě nevyhovoval. Já si tam prostě musím lepit všechny ty svoje nálepky, pásky, kreslit si tam... Měj se dobře, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, u mě se to pořád střídá, elektronický mám víc u sebe, ale papír je papír. Stejně v tom mám pořád chaos :)
VymazatKrásný článek o radostech všedních dní! Opravdu velmi inspirující, jak dokážete najít malé okamžiky štěstí v každodenním životě. Souhlasím, že právě tyto maličkosti, jako je dobrá káva nebo příjemné setkání s přáteli, dělají naše dny lepší. Osobně se snažím také vytvářet si radost, letos jsem si třeba pořídila adventní kosmetický kalendář, abych si každý den mohla dopřát nějaké to překvapení na těle i na duši :).
OdpovědětVymazatČlověk si musí umět dělat radost. To je podle mě taky hodně důležité. :) Jako já si nedávno s manželem koupila Oktagon stream. Je to taková naše guilty pleasure, kdy se prostě díváme na lidi, jak do sebe mlátí pěstmi a chtějí se nějakým způsobem sundat. Ale pak mě baví právě to, když se na sebe podívají, zasmějí se a podají si ruce.
OdpovědětVymazat