Přeskočit na hlavní obsah

den na Kokořínsku

Z prodlouženého víkendu jsme vytěžili maximum. Po výletu do Krušných hor jenom s dětmi jsme v úterý, tentokrát už v plném počtu, jeli ještě na Kokořínsko.
Prolezli jsme skalní bludiště skrz naskrz a ve vesničce Ráj jsme si dali super oběd. Pak jsme šli na Pokličky a od nich vycházkou do Náckovy rokle. Bohužel vám neřeknu, proč se tak jmenuje - v lese jsme sešli ze správné cesty a po pár kilometrech jsme se rozhodli vrátit stejnou cestou zpátky k parkovišti, protože už jsme nechtěli riskovat, že se nám Kuba, který spokojeně chrupkal v nosítku, vzbudí a spustí daleko od auta. Jít s řevem pár kiláků někde po silnici se nám fakt nechtělo. Takže znovu k Pokličkám a těch 314 schodů zase pěkně sešlapat zpátky dolů. 
Kokořínské pokličky vznikly zvětráváním pískovcových skal, kdy tvrdší horní vrstva s obsahem železa lépe odolává erozi než spodní skály. Postupně se prý spodek celý rozpustí a pokličky se zřítí dolů do údolí.
... a jo, je to hodně schodů.

I tak to ale byl super výlet. Když jsme cestou zpátky jeli přes Mělník, dostali jsme chuť na burčák. Vzpomněla jsem si, že jedna kolegyně, se kterou jsem před pár lety spolupracovala na nějakém firemním časopise, pracuje v místním informačním centru, a tak jsem jí napsala, kde se v Mělníce dá koupit dobrý burčák. No a Jíťa, která je rozhodně ženou na svém místě, okamžitě rozjela pátrací akci. Obvolala všechny vinařství, aby zjistila, kde mají o svátek otevřeno, dokonce oběhla náměstí, aby zmapovala, kolik láhví a čeho ještě zbývá u prodejců na trhu. A když jsme dorazili, ještě nás nahnala s Maruškou na prohlídku mělnického podzemí a 800 let staré studny. 
Taky nám poradila, kde mají nejlepší zmrzlinu a dortíky a kam zajít na oběd, až sem zase pojedeme. Mít tak v každém městě takovou Jitku, to by byly výlety!
Závěr dne na vyhlídce nad soutokem Labe a Vltavy. Nad vinicí, samozřejmě.

Přijeli jsme až večer, unavený a přitom odpočatý. Děti byly až překvapivě hodný, počasí vyšlo navzdory špatným předpovědím, v narvaný hospůdce se zázračně uvolnil nejlepší stůl, sotva jsme přišli. Prostě všechno klaplo. Víc takových dní!

Komentáře

  1. Krásný. U nás teda předpověď počasí vyšla a bylo zataženo a odpoledne pršelo, ovšem bylo to jedno, protože plány byly ryze pracovní. Ale Kokořínsko připisuju na seznam potenciálních výletů, jestli se někdy vydáme do Čech. A Jitku v Mělníku podtrhávám, snad dává dobré rady i lidem, co nezná:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tam nádherně. A Jitka v Mělníku je anděl, dává dobré tipy úplně všem :)

      Vymazat
  2. No a není u nás krásně???Jééeeeee)))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoce u nás

Neměli jsme super nazdobenej blogerskej stromek podle posledních nordic trendů. Neměli jsme ani Zero Waste zabalený dárky do šátků. Za úspěch považuju, že se mi podařilo jakž takž udržet uklizenou kuchyň a obývák do Štědrého večera.  A taky dorazit alespoň tak na polovinu setkání a výletů včas. Měli jsme takový obyčejný svátky s dětma, rodičema, sourozencema, švagrama, kamarádama a obvyklým chaosem. Bylo to krásný krásný. A pro Kubíčka poprvý.  Letos jsem maximum předvánočních příprav nechala na druhých. I díky tomu jsme si mohli na Štědrý den místo chystání užít procházku. V okýnku naší oblíbené restaurace jsme si vyzvedli hotové řízky a obalené filety z candáta. To byl nejlepší fígl letošních Vánoc. Příště to udělám znovu. Pak už domů prostřít, dodělat rybí polívku, načančat se, všechno to nandat na stůl a užívat si Štědrý večer.  My jsme si navzájem moc velký dárky nedávali. To, co potřebujeme, už máme. Ale mně se sešla na lince pěkná zásobička dobré kávy a to mám fakt radost.  Jina

debordelizace

Jak to říká Marie Kondo? Zbavit se všeho, co vám neslouží nebo vám nedělá radost? Tak jo! Je to ale dřina teda.  O víkend bylo fakt mega hnusně, jako vůbec poslední dobou skoro pořád. Ráno jsme se domluvily s kamarádkou, že půjdeme na farmářský trhy, dáme si kafíčko, nakoupíme si nějaký kytky, něco dobrýho k obědu a tak. Přijedu na liduprázdný náměstí a tam, ve vánici, stojí jen kámoška v péřovým kabátu až na zem. My se překoukly, ty trhy jsou až za týden! Tak jsme alespoň obešly řezníka, květinářství, farmářskou prodejnu. Postály jsme si ve frontě před obchodem (protože dovnitř jen dva lidi) jak za socíka. A v dešti. Prostě depka. A protože hnusně bylo i odpoledne a Kuba má šestou nemoc, zůstali jsme doma a pustila jsem se do uklízení špajzu. Každou věc vždycky třikrát obrátím v ruce, než jí vyhodím, ale teď to fakt lítalo. Zůstalo jen to, co fakt používáme. A s každou vyhozenou věcí se mi udělalo lehčeji na duši!  Jediný, co jsem si nechala na památku, je plechová cedule, kterou jsem

před a po: koupelna

Když jsme začali rekonstruovat dům, na koupelnu se pořád nějak nemohlo dostat. Nejdříve byla důležitá kuchyně, abysme mohli vůbec fungovat. Potom kotel, okna a zateplení, abysme byli v teple a neprotopili majlant. Pak milion drobnějších věcí. Všechno se postupně dělalo, jen koupelna byla pořád taková popelka. Potřebovala totiž renovovat kompletně, a tím pádem to chtělo větší jednorázovou investici. A tak se to pořád odkládalo, protože byla sice hnusná, ale všechno tam tak nějak fungovalo.  Dispozice zůstaly stejné. Koupelna je tak malá, že co se týká rozmístění, vlastně nebylo co vymýšlet. Předloni na podzim jsme konečně dali dohromady nějaký peníze a tak se začalo. Jestli jsme někde na domě měli problémy s řemeslníky, tak to bylo právě tady. Napsala jsem v životě hromadu článků o tom, jak si vybrat dobrou firmu a co všechno si ohlídat ve smlouvě, a pak udělám všechno přesně tak, jak se to nemá. Díky tomu rekonstrukce dost drhla, spoustu věcí se předělávalo a ve finále ještě víc prodra