Přeskočit na hlavní obsah

den na Kokořínsku

Z prodlouženého víkendu jsme vytěžili maximum. Po výletu do Krušných hor jenom s dětmi jsme v úterý, tentokrát už v plném počtu, jeli ještě na Kokořínsko.
Prolezli jsme skalní bludiště skrz naskrz a ve vesničce Ráj jsme si dali super oběd. Pak jsme šli na Pokličky a od nich vycházkou do Náckovy rokle. Bohužel vám neřeknu, proč se tak jmenuje - v lese jsme sešli ze správné cesty a po pár kilometrech jsme se rozhodli vrátit stejnou cestou zpátky k parkovišti, protože už jsme nechtěli riskovat, že se nám Kuba, který spokojeně chrupkal v nosítku, vzbudí a spustí daleko od auta. Jít s řevem pár kiláků někde po silnici se nám fakt nechtělo. Takže znovu k Pokličkám a těch 314 schodů zase pěkně sešlapat zpátky dolů. 
Kokořínské pokličky vznikly zvětráváním pískovcových skal, kdy tvrdší horní vrstva s obsahem železa lépe odolává erozi než spodní skály. Postupně se prý spodek celý rozpustí a pokličky se zřítí dolů do údolí.
... a jo, je to hodně schodů.

I tak to ale byl super výlet. Když jsme cestou zpátky jeli přes Mělník, dostali jsme chuť na burčák. Vzpomněla jsem si, že jedna kolegyně, se kterou jsem před pár lety spolupracovala na nějakém firemním časopise, pracuje v místním informačním centru, a tak jsem jí napsala, kde se v Mělníce dá koupit dobrý burčák. No a Jíťa, která je rozhodně ženou na svém místě, okamžitě rozjela pátrací akci. Obvolala všechny vinařství, aby zjistila, kde mají o svátek otevřeno, dokonce oběhla náměstí, aby zmapovala, kolik láhví a čeho ještě zbývá u prodejců na trhu. A když jsme dorazili, ještě nás nahnala s Maruškou na prohlídku mělnického podzemí a 800 let staré studny. 
Taky nám poradila, kde mají nejlepší zmrzlinu a dortíky a kam zajít na oběd, až sem zase pojedeme. Mít tak v každém městě takovou Jitku, to by byly výlety!
Závěr dne na vyhlídce nad soutokem Labe a Vltavy. Nad vinicí, samozřejmě.

Přijeli jsme až večer, unavený a přitom odpočatý. Děti byly až překvapivě hodný, počasí vyšlo navzdory špatným předpovědím, v narvaný hospůdce se zázračně uvolnil nejlepší stůl, sotva jsme přišli. Prostě všechno klaplo. Víc takových dní!

Komentáře

  1. Krásný. U nás teda předpověď počasí vyšla a bylo zataženo a odpoledne pršelo, ovšem bylo to jedno, protože plány byly ryze pracovní. Ale Kokořínsko připisuju na seznam potenciálních výletů, jestli se někdy vydáme do Čech. A Jitku v Mělníku podtrhávám, snad dává dobré rady i lidem, co nezná:-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je tam nádherně. A Jitka v Mělníku je anděl, dává dobré tipy úplně všem :)

      Vymazat
  2. No a není u nás krásně???Jééeeeee)))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath