pilina & hoblina

Kdo jezdí na dovolenou v nejstudenějším týdnu celýho léta? No kdo? No my. A jedeme někam na jih? Nejedeme na jih, jedeme do Krkonoš pěkně.  Zase jsem ale dlouho neviděla tak nádherně zelenej les a trávu. Poslední roky asi vůbec. Jako někde ve Skotsku.  Krávy a zase krávy... ...pak taky čůrající krávy (velkej zážitek)... ...lesy a vřesy... ...houby jen nejedlý, zato ale hezký... ...mechy a kapradiny... ...pohádkové lesní údolí... ...ostružin dost pro všechny... ... a krásný skanzen, na jehož dveřích ale čtyři dny (včetně soboty a neděle) visela cedule "Dnes zavřeno - jsem u lékaře". Takže jsme okoukli jen zvenku. Pár hub jsme nakonec přece jenom našli, a tak jsem je hodila na pánev v osvědčený kombicaci se smetanou, rozmarýnem a troškou bílého vína. S těstovinama u nás klasický podzimní jídlo. A taky jsme byli v jeskyni, kde nepršelo, jen nám všem promokly boty. Naštěstí v chatě byla sauna pro nás a vyhřívač pro boty, takže jsme se nakonec vysušili a prohřáli. Zahráli jsme si ...

Vždycky jsem milovala snídaně v kavárnách a líně se táhnoucí dopoledne. Kdy by taky ne, žejo. V dobách mého pražského života, navíc bez dětí, to nebylo nic výjimečnýho. Třeba i v rámci pracovního dne.  Dneska je pro mě líný dopoledne bez dětí a ve velkoměstské kavárně něco téměř nadpozemskýho. Luxus. Už i ty kamarádi, se kterýma jsem vysedávala, se nějak rozprchli bůhvíkam. Třeba Zuzka, moje snídaňovo - kávičková parťačka, kámoška, kterou jsem asi tři roky neviděla. Pořád byl někdo z nás těhotnej, po porodu, pak přišla korona a tak. Včera večer mi ale Zuzka napsala, že má volný víkend a jestli se dneska nesejdeme v našem oblíbeném rodinném bistru na kraji Prahy. Bez dětí. Na brunch. Brunch! To slovo už mi zapadlo někam dozadu do slovníku.  A jak jsme si to užily! Ráno jsem sedla do auta skoro tak, jak jsem vylezla z postele, bez make-upu, bez dlouhýho vybírání, co na sebe. Jedu přece jen na kraj Prahy, to je skoro jako u nás na venkově... V sobotním provozu jsem tam byla za 40...

Tak nakonec se toho narozkového překvapení zúčastnil Erik a já hlídala. Maruška má, jako snad všechny holky v tomhle věku, už nějakou dobu období koní. Chce se o ně starat, chce na nich jezdit a až bude velká, samozřejmě je bude chovat. Na dorty si nepotrpí, ale domácí maxi donuty , to je jiná!  Tak zatím jsme jí alespoň vzali na vyjížďku na nedaleký ranč. Samozřejmě bylo celý den hezky. Samozřejmě, sotva jsme prošli branou ranče, spustil se jemný deštík. Samozřejmě, sotva nasedli na koně a zajeli za první zatáčku, strhla se průtrž mračen. A samozřejmě si v autě zapomněli nepromokavý bundy.  Ale nakonec to byla jen přeháňka, cestou stihli ještě i uschnout a Maruška byla nadšená, že konečně se projela na koni krajinou, a ne jen tak trapně dokolečka, protože to je pro malý děti, žejo. Velký zážitek to byl. Teď chce strašně mít koně. Jak jinak. Vidíte ty mraky, jo? Takže spokojenost veliká. Člověk by řekl, že tím jsou narozeniny oslavený, ale kdepak, ještě nás v září čeká oslava ...

Tyhle mikrovýlety na jednu noc, kousek od domova, mám moc ráda. Dopoledne jsme se ještě rozhlíželi z Černé věže v Klatovech a odpolední kafe už jsem si vychutnávala zpátky doma na terase, s nohama na stole. Maruška bude mít tenhle týden narozeniny, a tak to měla jako výlet s překvapením. Na neděli jsme měli naplánovanou Techmanii v Plzni, což se ukázalo jako šťastná volba, protože celý den propršel. Techmania mi přijde super alternativa ke všem těm dinoparkům a Mirákulům. Má to nějakou přidanou hodnotu, není to tak lobotomický a baví to děti i dospělý. Jako pár hodin mezi vřeštícíma dětma mi stačilo, ale nemůžu říct, že by to bylo utrpení, jako třeba v klasických zábavních parcích. Tady se alespoň něco dozvíte.  ... a taky tu mají místa, kam se pod záminkou poslouchání nějakých zajímavých věcí můžete pohodlně zašít. ... a Černého Entropu, kterou jsem až teď viděla naživo. Musela jsem se smát, jak se už před dvanácti lety  trefil s Brexitem a s chybějící Velkou Británií . ...