Těšila jsem se, jako každý rok, že udělám pěkný adventní věnec a jeho výrobu si užiju v klidu a tvořivém duchu. Tak určitě. Jako každý rok jsem to odkládala, dělala spoustu jiných věcí, až byla najednou TA neděle a já to musela nějak zbastlit. Ale nakonec jsem byla ráda, protože to dopadlo docela pěkně.
Původně jsem byla v silném pokušení použít jen bílý základ z loňska a doplnit jen svíčkami a těmi černými bobulemi (myslím, že to je aronie, roste to všude v parcích), ale nakonec jsem přece jen vyběhla na zahradu a natrhala trochu zeleného: břečťan, tůji a mahonii cesmínolistou. Ta má krásné listy přesně jako cesmína. A zatraceně píchá. Roste nám planě úplně v rohu zahrady u plotu a objevila jsem jí tam teprve letos.
Všechny větvičky jsem do věnce jen tak nastrkala, maximálně jsem si trochu vypomohla zeleným vázacím drátkem, kterým jsem připevnila i ty podložky na svíčky. Aby plody i listy vydržely co nejdéle čerstvý, dělám to jako s kyticema – dávám věnec na noc do chladný chodby. A jestli do Vánoc oschne fakt hodně, prostě na něm všechno vyměním. Je to otázka pěti minut.
Jinak to zatím s vánoční výzdobou nepřeháním, máme akorát světýlka na borovičce v předzahrádce. Spíš si užívám při procházkách s kočárem nazdobený okna v okolí. A na nedalekém náměstí dneska slaměný betlém.
Lidi postávali okolo se svařákem z kavárny, bavili se a bylo to hezký.
Takový... normální.
Komentáře
Okomentovat