Přeskočit na hlavní obsah

adventní věnec za pět minut

Těšila jsem se, jako každý rok, že udělám pěkný adventní věnec a jeho výrobu si užiju v klidu a tvořivém duchu. Tak určitě. Jako každý rok jsem to odkládala, dělala spoustu jiných věcí, až byla najednou TA neděle a já to musela nějak zbastlit. Ale nakonec jsem byla ráda, protože to dopadlo docela pěkně. 

Původně jsem byla v silném pokušení použít jen bílý základ z loňska a doplnit jen svíčkami a těmi černými bobulemi (myslím, že to je aronie, roste to všude v parcích), ale nakonec jsem přece jen vyběhla na zahradu a natrhala trochu zeleného: břečťan, tůji a mahonii cesmínolistou. Ta má krásné listy přesně jako cesmína. A zatraceně píchá. Roste nám planě úplně v rohu zahrady u plotu a objevila jsem jí tam teprve letos.

Všechny větvičky jsem do věnce jen tak nastrkala, maximálně jsem si trochu vypomohla zeleným vázacím drátkem, kterým jsem připevnila i ty podložky na svíčky. Aby plody i listy vydržely co nejdéle čerstvý, dělám to jako s kyticema – dávám věnec na noc do chladný chodby. A jestli do Vánoc oschne fakt hodně, prostě na něm všechno vyměním. Je to otázka pěti minut.

Jinak to zatím s vánoční výzdobou nepřeháním, máme akorát světýlka na borovičce v předzahrádce. Spíš si užívám při procházkách s kočárem nazdobený okna v okolí. A na nedalekém náměstí dneska slaměný betlém. 

Lidi postávali okolo se svařákem z kavárny, bavili se a bylo to hezký. 

Takový... normální. 


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro
3 komentáře
Další informace

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda
6 komentářů
Další informace

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath
6 komentářů
Další informace