Je skvělý, když svoje sousedy znáte jménem i ve městě a když vám dojde cibule nebo zjistíte v deset večer, že dítě potřebuje do školy kousek červené mašle, můžete zaklepat na vedlejší dveře. Neříkám, že se všichni milujou a vše je zalito sluncem, ale prostě lidi se tu umí normálně bavit, zpříjemňovat si život a neřešit prkotiny typu "vaše větev stíní na mém pozemku."
Lidušky betlém v předzahrádce.
S Danou si děláme pauzičky na kafe několikrát do týdne. Je to naše chvíle klidu v kolotoči všedních starostí. Její muž se s tím mým svorně opíjejí dobrými rumy. Děti se kamarádí. Dana v jejich bazénu naučila naší Marušku plavat.
Liduška je dobrá duše celé ulice. Pomáhá, komu může, i když má sama pořád co dělat. Na Vánoce vystavuje v předzahrádce vlastnoručně vyráběný betlém, který obdivují všichni kolemjdoucí. Děti z nedalekých školek se na něj chodí dívat.
Pan Zimák a Maruška na svých třístopých vozidlech.
Pan Zimák (88 let) prohlásil před sedmi lety, když se narodila Maruška, že ji doprovodí do tanečních a zamlouvá si první tanec. Dnes, když ho znám, vidím, jak pořád něco dělá a jaký má tenhle starý Volyňák houževnatý kořínek, tomu věřím, že do těch tanečních s námi za 8 let normálně půjde a i tančit bude.
Bořek s Maruškou. Naše zahrady spolu sousedí a přes plot si říkáme, jak je zase sucho a jestli nás letos serou víc mšice nebo dřepčíci. Přes plot si podáváme cuketu nebo svazek kopru. V létě, večer po zalévání, když poleví největší vedro, si občas sedneme u nich nebo u nás, s vychlazeným pivem a domácí pálenkou.
Pepa, který tu žije už od dětství. Patří sem jako nikdo jiný.
Nemůžu zapomenout na Pepu, který vykouří šedesátku denně, má přezdívku Rumík a chrchlá tak, že mu není skoro rozumět. Potkat ho v noci na ulici, tak se bojíte. A tenhle starý fachman každého Mikuláše a každé Velikonoce dělá společně s Liduškou pytlíčky sladkostí pro okolní děti. Zvoní vždycky dvakrát. Pokaždé jen stojím na prahu a čumím za ním, jak odchází. A žasnu, jak mají tyhle lidi s tvrdou slupkou ve skutečnosti dobrý srdce.
Vánoční svařák jsme začali ještě s jednou rodinou pořádat krátce po tom, co jsme se nastěhovali. Letos měl být tuším už šestý ročník.
Je tu taky starý pán, který opravuje harmoniky. V létě si s některou občas sedne před dům a hraje. Je tu spousta dalších báječných rodin, které dohromady dělají ten pocit, že jste na dobrém místě. Jsou to takové příběhy obyčejného života, není v nich nic speciálního, a přesto je každý z nich výjimečný. Je prostě pěkný lidi okolo sebe trochu znát. Když ráno škrábete auto a kolemjdoucí vám zamávají a popřejou hezký den, prostě vám to roztáhne pusu k úsměvu, i když je vám hrozná kosa a ještě napůl spíte.
Mám velký štěstí, že žiju zrovna tady.
Komentáře
Okomentovat