Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Arnoštek je prostě boží

Loni jsem tu psala, jak bychom s Maruškou rády jezdily na výlety, nevázaly se na ubytování a spaly v autě, a taky jsme si to tehdy na jednu noc vyzkoušely . Bylo to fajn, ale naše oktávka na to přeci jen nebyla dělaná. Letos nám ale do rodiny náhodou přibyl pickup Arnoštek. A s jeho rozměry, hlavně výškou, už se dá trochu něco vymyslet. A tak mi na velikonoční pondělí ruplo v bedně a rozhodla jsem se, že v pátek prostě vyrazíme na první cestu, děj se co děj! Za těch pár dní jsem dala dohromady konstrukci, která se rozloží přes sklopená zadní sedadla a objednala na ní matraci na míru. A protože na všech nomádských cool webech píšou, že nemáte nic řešit a prostě jen vyrazit (ostatní nějak dopadne), tak jsme teda vyrazily.  Přes Bezkempu jsme si zarezervovaly stání někde mezi Úštěkem a Českou Lípou, na oplocené louce (přece jenom dvě holky samy) a s krásným výhledem do kopců a fakt jsme v noci na sobotu spaly v autě!  Ještě to není hotový, ale ležet už se tu dá dobře. Noc byla úplně v poh
Nejnovější příspěvky

Brejle a okuliare

Nosit brýle je in. Brýle nosí každej, dokonce i ti, co nemusí. A tak jsem po letech uznala, že i já, starej krtek se skoro sedmi dioptriema, bych už taky mohla občas místo čoček nasadit brýle. Zatím si zvykám, stejně jako moje okolí. A cítím, jak se očím ulevilo.  To bych se na ten bordel podívala! Moje dospívání v devadesátkách, coby jediný brejlatý holky ve třídě, bylo těžký. Je super, že se brýle přestaly považovat za vadu na kráse, a – už zase – je z nich módní doplněk. A když už teď jedu v tomhle trendu, zašla jsem si na výstavu Brejle a okuliare (potrvá do 3. dubna) do chebského Retromusea.  Projekt byl poprvé v menším formátu představen loni na Designbloku, kde mu odborná porota udělila cenu za mimořádný počin. Jedním z hlavních cílů výstavy je upozornit na tvorbu Jaroslava Trubače, který mezi lety 1964 a 1988 navrhl nejvýraznější typy brýlových obrub, a zasadit jeho dílo do kontextu československého designu. Myslíte si, že barvy jako korálová nebo mint jsou módní až teď? Ale ho

doba lednová

Dlouho jsem nepsala. Nejdřív protože Vánoce, a všechen ten šrumec okolo, a pak prostě nějak nebyla nálada. Dny se tak podivně rozplizly ve svojí jednotvárnosti. Každý den stejný: ráno vypravit Marušku do školy, pak domů, na procházku s kočárem, domů vařit, uspat Kubu, do dílny nebo něco udělat doma, mezitím zas pro Marušku. Ve dveřích si jenom vyměnit základní informace s mužem. Odpoledne  nekonečný buzerování dětí. Pojď sem, nedělej to, netahej za to, spadne to na tebe. Ukliď si pokoj, udělej si úkoly, jdi hrát na piano, nebuď pořád na mobilu.  Už mě to zmáhá! Na okně mi vykvetla myrta. Vypadala už, že to zabalí, ale pak se obalila květy a novými lístky. Snad do léta přežijeme všichni i s myrtou. Do toho teď máme všichni čtyři covid. Vím, vím, je to trapný, pořídit si ho až teď, když už ho má úplně celej národ.  Takže do sebe doma narážíme a těšíme se, až to všechno skončí, Maruška půjde do školy a Erik do práce.  Ale máme i svoje malý radosti.  Hrajeme hry. V sobotu poker, včera Carc

třetí adventní víkend

Krásný advent si užíváme i dál. O víkendu ještě bylo všude nasněženo, prostě romantika, a k tomu další výlet za účelem nasátí atmosféry. Tvrz Divice je známá jako letní scéna pražského Studia Dva, ale nespí to tady ani v zimě.  Každou adventní sobotu je otevřeno a kromě prostor 700 let staré tvrze jsou přístupné i tři výstavy: betlémy v barokní maštali, výstava na téma zákulisí divadla v gotické věži a nově také Pokojík děvčátka z Divic, přibližující Vánoce čeládky na schwarzenberském velkostatku v 19. století.  Měla jsem štěstí, že jsem tam byla chvíli úplně sama. Šerá místnost, osvětlená jen slabým světlem a svíčkama, z povzdálí Tichá noc a výhled z okna na zasněžené střechy statku. Asi na pět minut jsem se do toho předminulýho století opravdu přenesla, než přišli další návštěvníci, a bylo to fakt magický. Hrozně ráda čtu knížky z téhle doby a nezajímají mě ani tak historické podrobnosti, jako spíš každodenní život. Jak se co dělalo, když nebyly auta, elektřina, splachovací záchody,