Krásný advent si užíváme i dál. O víkendu ještě bylo všude nasněženo, prostě romantika, a k tomu další výlet za účelem nasátí atmosféry. Tvrz Divice je známá jako letní scéna pražského Studia Dva, ale nespí to tady ani v zimě. Každou adventní sobotu je otevřeno a kromě prostor 700 let staré tvrze jsou přístupné i tři výstavy: betlémy v barokní maštali, výstava na téma zákulisí divadla v gotické věži a nově také Pokojík děvčátka z Divic, přibližující Vánoce čeládky na schwarzenberském velkostatku v 19. století. Měla jsem štěstí, že jsem tam byla chvíli úplně sama. Šerá místnost, osvětlená jen slabým světlem a svíčkama, z povzdálí Tichá noc a výhled z okna na zasněžené střechy statku. Asi na pět minut jsem se do toho předminulýho století opravdu přenesla, než přišli další návštěvníci, a bylo to fakt magický. Hrozně ráda čtu knížky z téhle doby a nezajímají mě ani tak historické podrobnosti, jako spíš každodenní život. Jak se co dělalo, když nebyly auta, elektřina, splachovací záchody,
Jít do divadla na vánoční (nebo vlastně jakýkoliv) představení, to už se mi zdálo jak něco z jinýho světa. Nakonec jsme se ale s Maruškou vypravily na Vánoce s Choreou. A dobře jsme udělaly. Jde o legendární hudebně taneční vystoupení souboru Chorea Bohemica, inspirované adventním časem a vánočními svátky v lidovém pojetí. Tahle fotka je ze Stavovského divadla, my na Choree ale byly v Lounech. Foto: Chorea Bohemica Některé písně odkazují až do středověku. Je to nádhera, a prostě takhle si představuju podstatu Vánoc. Bylo tam všechno. Tajemno, duchovno, radost, veselí, nemoc i smrt, láska i sranda, naděje. Špičková choreografie, kostýmy, dokonalí tanečníci a muzikanti. A po standing ovation, když celý divadlo zvonilo zvonečkama a pak zpívalo vestoje Narodil se Kristus pán, jsem se podívala před sebe na dva manžele v respirátorech ve věku kolem osmdesáti let, jak se drží kolem ramen a s dojetím zpívaj, a taky mi pár slz ukáplo. Představení se hraje už od roku 1967 a mimo Prahu vyjíždí