Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

třetí adventní víkend

Krásný advent si užíváme i dál. O víkendu ještě bylo všude nasněženo, prostě romantika, a k tomu další výlet za účelem nasátí atmosféry. Tvrz Divice je známá jako letní scéna pražského Studia Dva, ale nespí to tady ani v zimě.  Každou adventní sobotu je otevřeno a kromě prostor 700 let staré tvrze jsou přístupné i tři výstavy: betlémy v barokní maštali, výstava na téma zákulisí divadla v gotické věži a nově také Pokojík děvčátka z Divic, přibližující Vánoce čeládky na schwarzenberském velkostatku v 19. století.  Měla jsem štěstí, že jsem tam byla chvíli úplně sama. Šerá místnost, osvětlená jen slabým světlem a svíčkama, z povzdálí Tichá noc a výhled z okna na zasněžené střechy statku. Asi na pět minut jsem se do toho předminulýho století opravdu přenesla, než přišli další návštěvníci, a bylo to fakt magický. Hrozně ráda čtu knížky z téhle doby a nezajímají mě ani tak historické podrobnosti, jako spíš každodenní život. Jak se co dělalo, když nebyly auta, elektřina, splachovací záchody,
Nejnovější příspěvky

Vánoce s Choreou

Jít do divadla na vánoční (nebo vlastně jakýkoliv) představení, to už se mi zdálo jak něco z jinýho světa. Nakonec jsme se ale s Maruškou vypravily na Vánoce s Choreou. A dobře jsme udělaly. Jde o legendární hudebně taneční vystoupení souboru Chorea Bohemica, inspirované adventním časem a vánočními svátky v lidovém pojetí.  Tahle fotka je ze Stavovského divadla, my na Choree ale byly v Lounech. Foto: Chorea Bohemica Některé písně odkazují až do středověku. Je to nádhera, a prostě takhle si představuju podstatu Vánoc. Bylo tam všechno. Tajemno, duchovno, radost, veselí, nemoc i smrt, láska i sranda, naděje. Špičková choreografie, kostýmy, dokonalí tanečníci a muzikanti.  A po standing ovation, když celý divadlo zvonilo zvonečkama a pak zpívalo vestoje Narodil se Kristus pán, jsem se podívala před sebe na dva manžele v respirátorech ve věku kolem osmdesáti let, jak se drží kolem ramen a s dojetím zpívaj, a taky mi pár slz ukáplo.  Představení se hraje už od roku 1967 a mimo Prahu vyjíždí

na kurzu kaligrafie

Každý rok si říkám, že začnu s dárkama už v září. Většinou to dopadne stejně, jako letos: ještě pro nikoho nic nemám, ale pro sebe už jsem si objednala dvoje boty a kurz moderní kaligrafie. Což znamená, že teď zase nemám na ty dárky! Každopádně kurz proběhl v neděli a protože furt něco vyrábim , žejo, řekla jsem si, že prostě nutně potřebuju umět hezky psát. Kurz vedla Tereza Floriánová z Psaní je hraní a trval něco přes čtyři hodiny. Dostali jsme písanku a učebnici, kaligrafické fixy a učili jsme se pěkně od začátku, jako v první třídě: nejdřív jednotlivé tahy, z nich skládat písmena a z nich slova.  Je to vlastně hrozně jednoduchý, jak jsme se dozvěděli, akorát prostě musíte psát, psát a psát, až se vaše ruka vypíše. A ta abeceda je úplně jiná než ta, kterou jste se učili v první třídě.  Taky vám to připomíná obligátní fotky z první třídy? Anička v lavici?  Bylo to moc hezký odpoledne, ale říkala jsem si, že mi to stejně asi nebude platný, protože se to dá naučit jedině pravidelným

Mirvald 100

Na tuhle výstavu jsem se hodně těšila, a minulý týden jsem se tam konečně dostala. Vladimír Mirvald, jedna z největších osobností českého konstruktivismu. Narodil se před sto lety v Záluží u Mostu a když si chtěl jako kluk koupit pořádné barvy, vypravil se do 100 km vzdálené Prahy na kole. Sice tam tehdy v mrazu nedojel, ale zůstal v Lounech, kde se usadil a zapsal do historie výtvarného umění.  Nebo takhle nějak nám to vyprávěla na komentované prohlídce kurátorka výstavy Lucie Šiklová. Prošli jsme Mirvaldovy začátky, působení na lounském gymnáziu, přátelství s Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou (sekce s jejich díly je taky součástí výstavy, protože tahle skupinka patřila celá desetiletí k sobě, lidsky i umělecky) a všechny fáze jeho tvorby. Krajinky, symbolismus, kubismus. Kaňkáže, inspirované samovolným pohybem molekul a konečně jeho geometrické konstrukce. Například známý cyklus Rombergových křivek, vycházející z tzv. Rombergova testu, který ověřuje schopnost organismu držet rovnov

den na Kokořínsku

Z prodlouženého víkendu jsme vytěžili maximum. Po výletu do Krušných hor jenom s dětmi jsme v úterý, tentokrát už v plném počtu, jeli ještě na Kokořínsko. Prolezli jsme skalní bludiště skrz naskrz a ve vesničce Ráj jsme si dali super oběd. Pak jsme šli na Pokličky a od nich vycházkou do Náckovy rokle. Bohužel vám neřeknu, proč se tak jmenuje - v lese jsme sešli ze správné cesty a po pár kilometrech jsme se rozhodli vrátit stejnou cestou zpátky k parkovišti, protože už jsme nechtěli riskovat, že se nám Kuba, který spokojeně chrupkal v nosítku, vzbudí a spustí daleko od auta. Jít s řevem pár kiláků někde po silnici se nám fakt nechtělo. Takže znovu k Pokličkám a těch 314 schodů zase pěkně sešlapat zpátky dolů.  Kokořínské pokličky vznikly zvětráváním pískovcových skal, kdy tvrdší horní vrstva s obsahem železa lépe odolává erozi než spodní skály. Postupně se prý spodek celý rozpustí a pokličky se zřítí dolů do údolí. ... a jo, je to hodně schodů. I tak to ale byl super výlet. Když jsme ce