Každý rok si říkám, že začnu s dárkama už v září. Většinou to dopadne stejně, jako letos: ještě pro nikoho nic nemám, ale pro sebe už jsem si objednala dvoje boty a kurz moderní kaligrafie. Což znamená, že teď zase nemám na ty dárky! Každopádně kurz proběhl v neděli a protože furt něco vyrábim , žejo, řekla jsem si, že prostě nutně potřebuju umět hezky psát. Kurz vedla Tereza Floriánová z Psaní je hraní a trval něco přes čtyři hodiny. Dostali jsme písanku a učebnici, kaligrafické fixy a učili jsme se pěkně od začátku, jako v první třídě: nejdřív jednotlivé tahy, z nich skládat písmena a z nich slova. Je to vlastně hrozně jednoduchý, jak jsme se dozvěděli, akorát prostě musíte psát, psát a psát, až se vaše ruka vypíše. A ta abeceda je úplně jiná než ta, kterou jste se učili v první třídě. Taky vám to připomíná obligátní fotky z první třídy? Anička v lavici? Bylo to moc hezký odpoledne, ale říkala jsem si, že mi to stejně asi nebude platný, protože se to dá naučit jedině pravidelným
Na tuhle výstavu jsem se hodně těšila, a minulý týden jsem se tam konečně dostala. Vladimír Mirvald, jedna z největších osobností českého konstruktivismu. Narodil se před sto lety v Záluží u Mostu a když si chtěl jako kluk koupit pořádné barvy, vypravil se do 100 km vzdálené Prahy na kole. Sice tam tehdy v mrazu nedojel, ale zůstal v Lounech, kde se usadil a zapsal do historie výtvarného umění. Nebo takhle nějak nám to vyprávěla na komentované prohlídce kurátorka výstavy Lucie Šiklová. Prošli jsme Mirvaldovy začátky, působení na lounském gymnáziu, přátelství s Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou (sekce s jejich díly je taky součástí výstavy, protože tahle skupinka patřila celá desetiletí k sobě, lidsky i umělecky) a všechny fáze jeho tvorby. Krajinky, symbolismus, kubismus. Kaňkáže, inspirované samovolným pohybem molekul a konečně jeho geometrické konstrukce. Například známý cyklus Rombergových křivek, vycházející z tzv. Rombergova testu, který ověřuje schopnost organismu držet rovnov