Loni jsem tu psala, jak bychom s Maruškou rády jezdily na výlety, nevázaly se na ubytování a spaly v autě, a taky jsme si to tehdy na jednu noc vyzkoušely . Bylo to fajn, ale naše oktávka na to přeci jen nebyla dělaná. Letos nám ale do rodiny náhodou přibyl pickup Arnoštek. A s jeho rozměry, hlavně výškou, už se dá trochu něco vymyslet. A tak mi na velikonoční pondělí ruplo v bedně a rozhodla jsem se, že v pátek prostě vyrazíme na první cestu, děj se co děj! Za těch pár dní jsem dala dohromady konstrukci, která se rozloží přes sklopená zadní sedadla a objednala na ní matraci na míru. A protože na všech nomádských cool webech píšou, že nemáte nic řešit a prostě jen vyrazit (ostatní nějak dopadne), tak jsme teda vyrazily. Přes Bezkempu jsme si zarezervovaly stání někde mezi Úštěkem a Českou Lípou, na oplocené louce (přece jenom dvě holky samy) a s krásným výhledem do kopců a fakt jsme v noci na sobotu spaly v autě! Ještě to není hotový, ale ležet už se tu dá dobře. Noc byla úplně v poh
Nosit brýle je in. Brýle nosí každej, dokonce i ti, co nemusí. A tak jsem po letech uznala, že i já, starej krtek se skoro sedmi dioptriema, bych už taky mohla občas místo čoček nasadit brýle. Zatím si zvykám, stejně jako moje okolí. A cítím, jak se očím ulevilo. To bych se na ten bordel podívala! Moje dospívání v devadesátkách, coby jediný brejlatý holky ve třídě, bylo těžký. Je super, že se brýle přestaly považovat za vadu na kráse, a – už zase – je z nich módní doplněk. A když už teď jedu v tomhle trendu, zašla jsem si na výstavu Brejle a okuliare (potrvá do 3. dubna) do chebského Retromusea. Projekt byl poprvé v menším formátu představen loni na Designbloku, kde mu odborná porota udělila cenu za mimořádný počin. Jedním z hlavních cílů výstavy je upozornit na tvorbu Jaroslava Trubače, který mezi lety 1964 a 1988 navrhl nejvýraznější typy brýlových obrub, a zasadit jeho dílo do kontextu československého designu. Myslíte si, že barvy jako korálová nebo mint jsou módní až teď? Ale ho