pilina & hoblina

Rána už jsou studená, ale odpoledne slunce ještě celý týden hřálo. Miluju tyhle dny a snažím se si je užít, co se do mě vejde. Včera jsme v závěru dne, chvíli před západem slunce, vyrazili na Oblík (německy Hoblik). Pohled z Oblíku na Ranou, známý cíl paraglidistů a rogalistů. Celé středohoří na mě působí až mysticky. Pořád vypadá jako prehistorická krajina, a Oblík, to je taková sopka. Kterou vidím každé ráno, sotva rozhrnu závěsy.  Zapadanou sněhem, zahalenou v mlze, někdy zelenou, jindy modrou, před bouřkou i fialovou nebo černou. Přesto, nebo možná právě proto, jsem tam několik let nebyla. Kdysi tu sídlili Keltové. Ve středověku na něm byly vinice a teď se tam zase vrací. Na jeho vrcholu stávala kaple. A silné genius loci, to je tu pořád. Krásně nám tam bylo. Lehko.  Utekli jsme sem před volebním marastem, abychom se mohli na svoje město podívat trochu s nadhledem. Jinak houby už konečně došly i k nám, a tak se, kdykoliv to jde, vydáváme alespoň na hodinku do lesa. A nadál...

Prý už rostou, tak jsme vyrazili taky zkusit štěstí. Našli jsme přesně DVĚ houby.  Ale bylo to dobrý. Nadechnout se lesního vzduchu v dešti. Postavit domeček, natrhat jeřabiny a dát si pivo a polívku v super vesnický hospodě.   Zítra každopádně musíme zas, protože dopoledne s Kubíčkem jsou dlouhý a pracovat se s ním nedá. A hlavně, hlavně prý rostou! To mi ale teda řekněte, kde.  Jinak podvečery a večery trávím v dílně. Bylo by to super, kdybych už nebyla v pět nebo v šest, když se tam konečně dostanu, fyzicky utahaná a duševně lehce vymletá. Myslela jsem si, že můj druhej džob bude psychorelax, protože budu pracovat hlavně rukama, jenomže ono musíte přemýšlet i při tý ruční práci! Ale ne že bych chtěla kverulovat. Je to boží, dělat si to po svým. A vyrábět věci pro lidi, kteří sami dělají parádní oblečení/dorty/muziku/zážitky.  Takže krátké foto okénko. Kinkule šije nádherný oblečení a já díky ní objevuju slow fashion i pro děti. Protože její střihy jsou rostou...

Ráno si vyjet na kole do polí a cestou si natrhat větvičky hlohu. Doma si z nich udělat hezkou kytku a popíjet si při tom v klidu dobrý kafe.  K obědu si dát lehkej (a hlavně rychlej) salát a k tomu skleničku prosecca. V odpoledním babím létě si pak vysázet nový truhlíky, ty co už jsou jasně podzimní.  Vyplevelit mátovou a meduňkovou džungli v předzahrádce. Pořád se snažím, ale příroda furt vede. A listopadku ke dveřím! Ještě jsem jí nechtěla kupovat, ale když jsem jí viděla, tak jsem jí prostě potřebovala.  Tolik radosti!