Přeskočit na hlavní obsah

hoblina na (h)oblíku

Rána už jsou studená, ale odpoledne slunce ještě celý týden hřálo. Miluju tyhle dny a snažím se si je užít, co se do mě vejde. Včera jsme v závěru dne, chvíli před západem slunce, vyrazili na Oblík (německy Hoblik).
Pohled z Oblíku na Ranou, známý cíl paraglidistů a rogalistů.

Celé středohoří na mě působí až mysticky. Pořád vypadá jako prehistorická krajina, a Oblík, to je taková sopka. Kterou vidím každé ráno, sotva rozhrnu závěsy. 

Zapadanou sněhem, zahalenou v mlze, někdy zelenou, jindy modrou, před bouřkou i fialovou nebo černou.

Přesto, nebo možná právě proto, jsem tam několik let nebyla. Kdysi tu sídlili Keltové. Ve středověku na něm byly vinice a teď se tam zase vrací. Na jeho vrcholu stávala kaple. A silné genius loci, to je tu pořád. Krásně nám tam bylo. Lehko. 

Utekli jsme sem před volebním marastem, abychom se mohli na svoje město podívat trochu s nadhledem.
Jinak houby už konečně došly i k nám, a tak se, kdykoliv to jde, vydáváme alespoň na hodinku do lesa.
A nadále si užíváme radostí podzimu. Sklidit jabka u našich...
... pozvat kamarády jen tak uprostřed týdne k nám na večeři. V létě jsme byli všichni pořád někde v luftě. 
A když už jsme u večeří, na podzim si vždycky nejvíc užívám vaření. Je na něj víc času, a ty suroviny! Dýně, zvěřina, houby, víno. Rozmarýn, který se za léto krásně rozrostl. K tomu já sama doma, a koukám přitom na Masterchefa, to je moje takový moje malý quilty pleasure. Koukáte? Fandíte? 

Krásný týden přeju!

Komentáře

  1. No tak Ani, výhled z okna na mě působí, jako byste nad normální domy dali tapetu z Cesty do pravěku. Já na podzim taky moc ráda vařím a peču, na Masterchefa nekoukám, nemám na to nervy, úplně tam vidím sebe, jak musím za pár minutách vymyslet a uvařit něco super, jak mi to nejde, hrůza. Jabka máte krásný, mi letos taky! Krásný den!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No přesně, já tam taky vždycky vidím sebe, jak panikařím. Nechápu, jak to může někdo dobrovolně podstoupit :)) já bych se při tom stresu tak akorát klepala v koutku. Jabka letos po x letech zase jednou nádherný, jen je hrozná škoda, že je nemáme pořádně kde uskladnit. Nikdo z nás nemá pořádnej sklep, kde by vydržely. Furt vymýšlím, co s nima. Asi udělám dětem přesnídávky.

      Vymazat
  2. Aničko, ahoj. Hezky si užíváte podzimu. Mám to taky tak, podzim miluju. Toulám se v lese nebo po loukách, byla jsem na samosběru brambor a jablek, doma vařím, piju u toho svařák, pálím svíčky... Musíme si to udělat hezký, viď ! Pa Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...