Přeskočit na hlavní obsah

na houby

Prý už rostou, tak jsme vyrazili taky zkusit štěstí. Našli jsme přesně DVĚ houby. 
Ale bylo to dobrý. Nadechnout se lesního vzduchu v dešti. Postavit domeček, natrhat jeřabiny a dát si pivo a polívku v super vesnický hospodě.  
Zítra každopádně musíme zas, protože dopoledne s Kubíčkem jsou dlouhý a pracovat se s ním nedá. A hlavně, hlavně prý rostou! To mi ale teda řekněte, kde. 
Jinak podvečery a večery trávím v dílně. Bylo by to super, kdybych už nebyla v pět nebo v šest, když se tam konečně dostanu, fyzicky utahaná a duševně lehce vymletá. Myslela jsem si, že můj druhej džob bude psychorelax, protože budu pracovat hlavně rukama, jenomže ono musíte přemýšlet i při tý ruční práci! Ale ne že bych chtěla kverulovat. Je to boží, dělat si to po svým. A vyrábět věci pro lidi, kteří sami dělají parádní oblečení/dorty/muziku/zážitky. 

Takže krátké foto okénko.

Kinkule šije nádherný oblečení a já díky ní objevuju slow fashion i pro děti. Protože její střihy jsou rostoucí, takže vydrží fakt dlouho a já tím šetřím!
Valentina je naše sousedka, která peče chuťově absolutně vyladěný dorty a cukroví. Hodně jí baví vymýšlet, jak to udělat jinak než ostatní. Do výšky i do prostoru, protože gravitace je pro sraby! Takže se její dorty třeba houpou. Na bukovém stojanu ode mě.
Chodovarka je dechová kapela, a tady bych chtěla říct, že dechovku mám ráda a nestydím se za to. A vůbec, co je špatnýho na polce? A co jinýho je ska, než zrychlená dechovka?
No a pak ty alpaky, to je prostě moje láska. A tak pořád něco vymýšlíme, brože, náušnice, ale třeba i fotokoutek do zámeckého parku... to už brzo!  
Jinak máme takový normální začátek školního roku. Pomůcky, bačkůrky, obaly (dvěstěpadesátsedmformátůasežeňjematkokdechceš), první rýma. Jak jste na tom vy? Už smrkáte? :)

Komentáře

  1. Každá houba se přece počítá ))))u nás tradičně jako vždy nenormální školní rozjezd. Hektické dny. Vydržíme, musíme))) P. S. Nesmrkáme jupíii😉. Eva. http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, musíte. Mají vůbec školní zaměstnanci nárok marodit v září? Nebo jejich děti :))

      Vymazat
  2. Ty alpaky jsou kouzelné! Dechovku moc ráda nemám, když už, tak úpravy popových hitů (ale oba kluci se učí hrát na trubku 🤨). Hub je u nás prý plný les, houbařů dvakrát tolik, ale já nemám čas to ověřit. Ale pouť šťastně za námi, tak třeba už to klapne. Zatím bez rýmy a ty rozměry učebnic nenávidím a dala bych do zákona, že všechny učebnice musí být A4 nebo A5!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, já mám právě ráda ska a pak prostě dechový nástroje. Když to s nima někdo umí, to je paráda. Pouť a začátek školy, to je kombo, viď. Tak přeju klidné dny :)

      Vymazat
  3. Ahoj Aničko, zdravím. Všude plný koše hub a u nás zatím ani ň, monitoruju to. Zítra provedu další kontrolu, buď ráda za dvě houby... Kubíček má krásný holiny, ty bych brala taky. Rýmu nemám, pa. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Leni, no u nás už všichni nosí plný koše, tak to usíme tenhle týden zkusit znova. Včera zaklepala sousedka z Ukrajiny, měla dva velký koše plný krásných kozáků a že se přišla zeptat, jestli je to jedlý, že u nich tahle houba neroste, tak neví... :)) Ach! Jen my nic :) Holiny, představ si, jsou od Vietnamce z večerky! :) taky jsem koukala, jaký pěkný jsou. Krásný den ti přeju! :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda