Arnoštek je prostě boží

Loni jsem tu psala, jak bychom s Maruškou rády jezdily na výlety, nevázaly se na ubytování a spaly v autě, a taky jsme si to tehdy na jednu noc vyzkoušely. Bylo to fajn, ale naše oktávka na to přeci jen nebyla dělaná. Letos nám ale do rodiny náhodou přibyl pickup Arnoštek. A s jeho rozměry, hlavně výškou, už se dá trochu něco vymyslet. A tak mi na velikonoční pondělí ruplo v bedně a rozhodla jsem se, že v pátek prostě vyrazíme na první cestu, děj se co děj!

Za těch pár dní jsem dala dohromady konstrukci, která se rozloží přes sklopená zadní sedadla a objednala na ní matraci na míru. A protože na všech nomádských cool webech píšou, že nemáte nic řešit a prostě jen vyrazit (ostatní nějak dopadne), tak jsme teda vyrazily. 

Přes Bezkempu jsme si zarezervovaly stání někde mezi Úštěkem a Českou Lípou, na oplocené louce (přece jenom dvě holky samy) a s krásným výhledem do kopců a fakt jsme v noci na sobotu spaly v autě! 

Ještě to není hotový, ale ležet už se tu dá dobře.

Noc byla úplně v pohodě. Čekala jsem nepohodlí, ale nekonalo se. Zabalený do péřových spacáků, s ohřívacíma lahvema v nohou a na matraci z paměťový pěny, jsme si ležely jak v pokojíčku. A to ráno! 

Vidíte srnky?

Fakt to má něco do sebe. 

Po celodenním courání po kokořínských lesích a lezení po skalách jsme si daly večeři v hospůdce a poseděly se sousedy z dalších dvou aut (vedle velkých obytňáků vypadal Arnoštek dost chudě), kteří na louku v sobotu přibyli. 

Maruška je doma všude, v autě i v místní hospůdce.

Skály, skály a zase skály... miluju Kokořínsko.

My holky, co spolu jezdíme

Stačí sejít z turistických tras a narazíte na trampské přístřešky. V místních lesích je jich spoustu, někde i celé chaty. Kdo přijde, ten spí. Nenechá po sobě nic, jen uhašený ohniště a čerstvou zásobu dřeva.

A zápis v "ožraláku."

Tyhle Svijany mi tolik chutnaly!

Večer ale dost přituhlo a v noci měly být jen dva stupně, a tak jsme se, i přes to, že jsme měly zaplacenou ještě jednu noc, nakonec rozhodly v deset večer dát přednost teplý sprše a posteli doma. 

A taky nás dost obtěžoval syn majitele, kterej s přibývajícíma pivama byl čím dál tím vlezlejší. Jasně, protože když se ženská vydá někam sama bez muže, tak má asi napsáno na čele, že je single a na lovu, a celá nadržená čeká na prvního ožralu, kterej kolem ní projde. 

Ale tak mám, co jsem chtěla. Kdybych se podobných věcí bála, nemohla bych nikam. A nic bych nezažila. 

Takže tímto je sezóna dobrodružných výletů zahájena! 

Na fotce jsou tři děti. Najdete je?

Poslední chvíle na super místě, než nás zima a vlezlej otrapa vyhnali.