Přeskočit na hlavní obsah

na Božím Daru

Konečně už to u nás vypadá zase trochu normálně a ne jak v polním lazaretu. O víkendu jsem vyvezla děti do hor, aby si nabraly do hrudních košíčků trochu toho vzduchu. 
Bylo nádherně, takže mi bylo jasný, že na Božím Daru bude víc lidí než v Praze na náplavce, ale stejně jsme vyrazili na Ježíškovu cestu. Naštěstí je okruh dost dlouhý a cesta dost široká, aby ty lidi pojmula, ale byly to tentokrát fakt davy. Jinak je to ale báječná procházka lesem, která je schůdná/sjízdná (s kočárem i na kolech) po celý rok, je akorát dlouhá - kratší verze 6 km a delší 13 km - a plná zábavných zastávek pro děti. 
Navíc má strategicky umístěný kiosek v polovině cesty, kde si můžete dát teplou polívku nebo třeba super domácí borůvkový koláč s drobenkou.
A nakonec, když děti splní úkoly na všech Ježíškových zastávkách a vyzvednou si v informačním centru odměnu, nastane čas odměny i pro vás: zapadnete do hospůdky, dáte si pivo a nějakou dobrotu, třeba svíčkovou. Pak se dostaví příjemný pocit v unavených svalech a s ním nirvána. A ty čistý plíce plný lesního vzduchu k tomu máte jako bonus.
Vlastně už se začínám těšit na zimu! Alespoň teda na tu bílou na horách. Doufám, že to letos vyjde a sněhu bude aspoň po kolena. 

Komentáře

  1. Jé, tak jestli někdy zavítáme ve vaše kraje, tak zavítáme i na Boží dar, Magdí by byla nadšená!!! Zima, jo? Já se pomalu smiřuju s tím, že je podzim, a ty už zimu? Tak daleko teda ještě nejsem. Momentálně zabíjím čas zpracováváním úrody, ani na pouštění draka není čas, ale snad na něj taky dojde. Dcéra si to žádá. Zdravíme do Loun!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, rozhodně zavítejte, je tam nádherně. Neboj, zima ještě daleko, to jen na těch horách to na mě tak přišlo. Dneska parádní opalovačka s kávou na zahrádce :-)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vánoce u nás

Neměli jsme super nazdobenej blogerskej stromek podle posledních nordic trendů. Neměli jsme ani Zero Waste zabalený dárky do šátků. Za úspěch považuju, že se mi podařilo jakž takž udržet uklizenou kuchyň a obývák do Štědrého večera.  A taky dorazit alespoň tak na polovinu setkání a výletů včas. Měli jsme takový obyčejný svátky s dětma, rodičema, sourozencema, švagrama, kamarádama a obvyklým chaosem. Bylo to krásný krásný. A pro Kubíčka poprvý.  Letos jsem maximum předvánočních příprav nechala na druhých. I díky tomu jsme si mohli na Štědrý den místo chystání užít procházku. V okýnku naší oblíbené restaurace jsme si vyzvedli hotové řízky a obalené filety z candáta. To byl nejlepší fígl letošních Vánoc. Příště to udělám znovu. Pak už domů prostřít, dodělat rybí polívku, načančat se, všechno to nandat na stůl a užívat si Štědrý večer.  My jsme si navzájem moc velký dárky nedávali. To, co potřebujeme, už máme. Ale mně se sešla na lince pěkná zásobička dobré kávy a to mám fakt radost.  Jina

debordelizace

Jak to říká Marie Kondo? Zbavit se všeho, co vám neslouží nebo vám nedělá radost? Tak jo! Je to ale dřina teda.  O víkend bylo fakt mega hnusně, jako vůbec poslední dobou skoro pořád. Ráno jsme se domluvily s kamarádkou, že půjdeme na farmářský trhy, dáme si kafíčko, nakoupíme si nějaký kytky, něco dobrýho k obědu a tak. Přijedu na liduprázdný náměstí a tam, ve vánici, stojí jen kámoška v péřovým kabátu až na zem. My se překoukly, ty trhy jsou až za týden! Tak jsme alespoň obešly řezníka, květinářství, farmářskou prodejnu. Postály jsme si ve frontě před obchodem (protože dovnitř jen dva lidi) jak za socíka. A v dešti. Prostě depka. A protože hnusně bylo i odpoledne a Kuba má šestou nemoc, zůstali jsme doma a pustila jsem se do uklízení špajzu. Každou věc vždycky třikrát obrátím v ruce, než jí vyhodím, ale teď to fakt lítalo. Zůstalo jen to, co fakt používáme. A s každou vyhozenou věcí se mi udělalo lehčeji na duši!  Jediný, co jsem si nechala na památku, je plechová cedule, kterou jsem

před a po: koupelna

Když jsme začali rekonstruovat dům, na koupelnu se pořád nějak nemohlo dostat. Nejdříve byla důležitá kuchyně, abysme mohli vůbec fungovat. Potom kotel, okna a zateplení, abysme byli v teple a neprotopili majlant. Pak milion drobnějších věcí. Všechno se postupně dělalo, jen koupelna byla pořád taková popelka. Potřebovala totiž renovovat kompletně, a tím pádem to chtělo větší jednorázovou investici. A tak se to pořád odkládalo, protože byla sice hnusná, ale všechno tam tak nějak fungovalo.  Dispozice zůstaly stejné. Koupelna je tak malá, že co se týká rozmístění, vlastně nebylo co vymýšlet. Předloni na podzim jsme konečně dali dohromady nějaký peníze a tak se začalo. Jestli jsme někde na domě měli problémy s řemeslníky, tak to bylo právě tady. Napsala jsem v životě hromadu článků o tom, jak si vybrat dobrou firmu a co všechno si ohlídat ve smlouvě, a pak udělám všechno přesně tak, jak se to nemá. Díky tomu rekonstrukce dost drhla, spoustu věcí se předělávalo a ve finále ještě víc prodra