Přeskočit na hlavní obsah

na Božím Daru

Konečně už to u nás vypadá zase trochu normálně a ne jak v polním lazaretu. O víkendu jsem vyvezla děti do hor, aby si nabraly do hrudních košíčků trochu toho vzduchu. 
Bylo nádherně, takže mi bylo jasný, že na Božím Daru bude víc lidí než v Praze na náplavce, ale stejně jsme vyrazili na Ježíškovu cestu. Naštěstí je okruh dost dlouhý a cesta dost široká, aby ty lidi pojmula, ale byly to tentokrát fakt davy. Jinak je to ale báječná procházka lesem, která je schůdná/sjízdná (s kočárem i na kolech) po celý rok, je akorát dlouhá - kratší verze 6 km a delší 13 km - a plná zábavných zastávek pro děti. 
Navíc má strategicky umístěný kiosek v polovině cesty, kde si můžete dát teplou polívku nebo třeba super domácí borůvkový koláč s drobenkou.
A nakonec, když děti splní úkoly na všech Ježíškových zastávkách a vyzvednou si v informačním centru odměnu, nastane čas odměny i pro vás: zapadnete do hospůdky, dáte si pivo a nějakou dobrotu, třeba svíčkovou. Pak se dostaví příjemný pocit v unavených svalech a s ním nirvána. A ty čistý plíce plný lesního vzduchu k tomu máte jako bonus.
Vlastně už se začínám těšit na zimu! Alespoň teda na tu bílou na horách. Doufám, že to letos vyjde a sněhu bude aspoň po kolena. 

Komentáře

  1. Jé, tak jestli někdy zavítáme ve vaše kraje, tak zavítáme i na Boží dar, Magdí by byla nadšená!!! Zima, jo? Já se pomalu smiřuju s tím, že je podzim, a ty už zimu? Tak daleko teda ještě nejsem. Momentálně zabíjím čas zpracováváním úrody, ani na pouštění draka není čas, ale snad na něj taky dojde. Dcéra si to žádá. Zdravíme do Loun!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jani, rozhodně zavítejte, je tam nádherně. Neboj, zima ještě daleko, to jen na těch horách to na mě tak přišlo. Dneska parádní opalovačka s kávou na zahrádce :-)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath