chrochtám blahem!

Sněhu po kolena a pořád padá. Ráno dobrá bojovka, odházet auto, vyjet z dolíčku na čtvrtý pokus. Odvézt Marušku do školy. Ve městě úplná apokalypsa, ale vtipná, auta kloužou, lidi kloužou, sníh je nový téma ranních small talk u kávového okýnka, protože o covidu už se nikdo bavit nechce. 

Kočár je nepoužitelnej. Dneska jsem šla s balíkama na Zásilkovnu takhle:

Maruška přišla z družiny, hodila batoh do pokoje, oblíkla oteplovačky a šla s kamarádkama sáňkovat. Tak to má být. Svět je ještě v pořádku. 

Jinak nemůžu říct, že bych se poslední dny nudila. V sobotu jsme fotily další Sluníčko, tentokrát už jarní. Maruška už se chová jako úplná profesionálka, i když se jí nechce, nahodí úsměv alespoň pro objektiv. Ale celkově jí to hrozně baví, i přes ty předpubertální manýry.

V neděli se za náma přijel podívat na otočku kamarád Lukáš. Na jeho počest jsem udělala pořádnou snídani a užili jsme si, že se po dlouhý době zase vidíme naživo. Vím, že návštěvám teď doba moc nepřeje, ale už je to fakt dlouhý. 

Jo, na těch hodinách je fakt jedenáct dopoledne a v těch skleničkách je slivovice. Na suchej únor letos není úplně vhodná doba :)

Jak nám bylo dobře! Každý opravdový setkání si teď mnohem víc užíváme a uvědomujeme si, jak super jsou takový ty obyčejný věci, jako dát si společně panáka. Máme skvělý přátele.