Zapomněla jsem už, jak náročný je starat se o miminko s horečkou. Naštěstí tyhle malý tvorové se dokážou ze všeho rychle vzpamatovat, a tak to, co vypadá v pátek večer hrozně, je v neděli už dobrý. Ale stejně jsme všichni tenhle víkend jak přejetý. 
Včera, v komatickým polospánku vedle Kuby, se mi zdálo několik hrozně živejch a zvláštních snů. Třeba, že jsem pantoflí zabila velkýho pavouka pokoutníka (brrr), kterej lezl po zdi. Když jsem tu botu sundala, na stěně nic nebylo. Otočím botu a na podrážce leží mrtvej nádhernej obrovskej motýl. Divný. Další sen – můj muž přivedl domů čtyři zlobivý otrhaný děti, řekl, že jsou jeho a budou od teď s námi bydlet. Děti začaly okamžitě běhat po baráku a likvidovat věci, nábytek, všechno. Já jsem na to koukala jak opařená a vysvětlovala jsem mu, že další děti už prostě nedokážu zvládnout. Hrabe mi? Asi jo!
Poslední sen byl o kamarádovi, kterýho jsem už strašně dlouho neviděla. Za svobodna a bezdětna jsme chodili třikrát týdně na pivo. Zažili jsme toho spolu hrozně moc. Smáli jsme se, až jsme brečeli. Jednu dobu jsme dokone pracovali pár domů od sebe a místo polední pauzy jsme si chodili sednout k řece do přístavu v Holešovicích. Lupli jsme do sebe pivo a šli zpátky do práce. Bylo to hrozně fajn, hezký a svobodný. Pak jsme se vdali a oženili, měli děti a přestali se vídat. Občas si píšeme. Víme, že jsme pořád přátelé. Ale jsme jinde. A zdálo se mi, že spolu sedíme zase v naší hospodě a všechno bylo jako dřív. Probudila jsem se s pocitem hroznýho stesku. Stává se vám to někdy taky?
Jinak ten náš malej chudák byl v sobotu ještě úplně hotovej, takže jsme kolem něj skákali všichni tři i s Maruškou. Odpoledne jsem ho nabalila a vyšla s ním ven, jinak už bych doma snad zešílela. Mám nový předsevzetí, každý den aspoň pět tisíc kroků. Není to moc, ale důležitá je pravidelnost :) když už se pak vykopu ven, dám většinou i víc. A když jsem přišla, čekala mě doma tahle voňavá nádhera:
Jablečné pité z křehkého těsta. Mám tak báječnýho muže, že je mi to až trapný. Já tak skvělá rozhodně nejsem.
Vyhlížím světýlko na konci zimního tunelu. Přihlásila jsem se na velikonoční trhy na konci března, a tak už chystám jarní dekorace a pak taky svatební kolekci. Hrozně se na to těším.
Tak hezký týden, a vydržte, jaro se blíží!
Komentáře
Okomentovat