Přeskočit na hlavní obsah

neděle doma

Zapomněla jsem už, jak náročný je starat se o miminko s horečkou. Naštěstí tyhle malý tvorové se dokážou ze všeho rychle vzpamatovat, a tak to, co vypadá v pátek večer hrozně, je v neděli už dobrý. Ale stejně jsme všichni tenhle víkend jak přejetý. 
Včera, v komatickým polospánku vedle Kuby, se mi zdálo několik hrozně živejch a zvláštních snů. Třeba, že jsem pantoflí zabila velkýho pavouka pokoutníka (brrr), kterej lezl po zdi. Když jsem tu botu sundala, na stěně nic nebylo. Otočím botu a na podrážce leží mrtvej nádhernej obrovskej motýl. Divný. Další sen – můj muž přivedl domů čtyři zlobivý otrhaný děti, řekl, že jsou jeho a budou od teď s námi bydlet. Děti začaly okamžitě běhat po baráku a likvidovat věci, nábytek, všechno. Já jsem na to koukala jak opařená a vysvětlovala jsem mu, že další děti už prostě nedokážu zvládnout. Hrabe mi? Asi jo!
Poslední sen byl o kamarádovi, kterýho jsem už strašně dlouho neviděla. Za svobodna a bezdětna jsme chodili třikrát týdně na pivo. Zažili jsme toho spolu hrozně moc. Smáli jsme se, až jsme brečeli. Jednu dobu jsme dokone pracovali pár domů od sebe a místo polední pauzy jsme si chodili sednout k řece do přístavu v Holešovicích. Lupli jsme do sebe pivo a šli zpátky do práce. Bylo to hrozně fajn, hezký a svobodný. Pak jsme se vdali a oženili, měli děti a přestali se vídat. Občas si píšeme. Víme, že jsme pořád přátelé. Ale jsme jinde. A zdálo se mi, že spolu sedíme zase v naší hospodě a všechno bylo jako dřív. Probudila jsem se s pocitem hroznýho stesku. Stává se vám to někdy taky?
Jinak ten náš malej chudák byl v sobotu ještě úplně hotovej, takže jsme kolem něj skákali všichni tři i s Maruškou. Odpoledne jsem ho nabalila a vyšla s ním ven, jinak už bych doma snad zešílela. Mám nový předsevzetí, každý den aspoň pět tisíc kroků. Není to moc, ale důležitá je pravidelnost :) když už se pak vykopu ven, dám většinou i víc. A když jsem přišla, čekala mě doma tahle voňavá nádhera: 
Jablečné pité z křehkého těsta. Mám tak báječnýho muže, že je mi to až trapný. Já tak skvělá rozhodně nejsem.

Vyhlížím světýlko na konci zimního tunelu. Přihlásila jsem se na velikonoční trhy na konci března, a tak už chystám jarní dekorace a pak taky svatební kolekci. Hrozně se na to těším. 
Tak hezký týden, a vydržte, jaro se blíží!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...