Přeskočit na hlavní obsah

Kotěrova kolonie

Nedávno jsem se tady dojímala, jak báječné máme sousedy. Možná je to tím, že tahle část města prostě má silné genius loci. Kotěrova kolonie v Lounech je jedním z nejstarších zahradních měst u nás a dodnes funguje tak, jak to její architekt před více než sto lety zamýšlel: poskytuje lidem ve městě výhody života na vesnici.  
Jen několik bytů v domě a ke každému bytu patřila vlastní zahrádka, často i chlívek nebo kurník. I tak mohl dobrý architekt usnadnit život lidem z venkova, kteří přišli do města za prací.

Miluju procházky s kočárem po okolních ulicích. Nakukuju lidem do předzahrádek i do oken, prohlížím si vánoční výzdobu a když napadne i trochu sněhu, je to prostě fakt pěkný. Občas něco cvaknu, abych se těmi hezkými domy mohla kochat i doma. Málokde ve městě už dneska vidíte třeba dřevěné okenice.
Kolonii pro drážní zaměstnance, na jejímž okraji bydlíme, začal stavět Jan Kotěra v roce 1909, v době velkého hospodářského rozvoje Loun. Podle původního plánu mělo vzniknout unikátní zahradní město, první svého druhu v celé monarchii. Ve spodní části měly být veřejné budovy – škola, obchody, hostinec a holičství, na vrcholu kopce, na nejhezčím místě s velkolepým výhledem na České středohoří, se měl tyčit kostel. Stálo to ale moc peněz, a tak musel Kotěra plány několikrát přepracovat a v horní části zástavby se realizovala pouze stavba 53 domů včetně dvou prádelen, které jsou jediným připomenutím zamýšlené vybavenosti městečka.
Tahle pumpa před bývalou prádelnou dodnes funguje. V létě z ní berou lidi vodu na zalévání.
Pro kolonii je typická kombinace červených pálených cihel a režného zdiva doplněná lehkým ornamentálním zdobením. Prvořadým požadavkem nebyl efekt, ale praktičnost. 
Tohle je rodný dům Otakara Jaroše. Akorát, že se v něm tak úplně nenarodil. Chcete vědět, jak to bylo? Nebo kdo byl Arthur Breisky, po kterém se jmenuje jedna ze zdejších ulic? Přijeďte a vydejte se na prohlídku kolonie s historikem Martinem Vostřelem (můžete si to samozřejmě i vygooglit, ale to by nebylo ono).

Velký důraz kladl Kotěra na dostatek světla v hlavních obytných místnostech, i když z dnešního pohledu už to přece jen není žádný super komfort. Domy, ve kterých byly čtyři byty, se dnes rekonstruují na bydlení pro jednu rodinu. Kolonie je památkově chráněná, málokdo na to ale bere ohled. Nejzachovalejší jsou domy starých lidí, kteří je celý život pečlivě udržují, ale nikdy nedali dohromady dost peněz na nějakou zběsilou moderní rekonstrukci. Naštěstí. Jen se děsím, co se s domy stane, až tihle lidé odejdou. 

Geometrické prvky, které architekt použil, jsou už předzvěstí kubistických tendencí. Ozdoby na fasádách postupně chátrají, ale jsou tu i domy, které prošly citlivou rekonstrukcí. 
Architekt pro domy zvolil jednoduchý a střízlivý vzhled. Většinu staveb pojal jako schodišťový typ, kdy schodiště přiznává přímo na fasádě nebo ho vkládá doprostřed dispozice.
Vlastně skoro všechny domy jsou inspirovány Kotěrovou vlastní vilou v Praze na Vinohradech z let 1908-1909.

Náš dům už do kolonie nepatří, byl postaven později, ale architektonicky sem zapadá. Když jsem tuhle ulici, složenou z řadových dvoj a trojdomků s typickými oblouky a miniaturními okénky kolem vchodových dveří viděla, hrozně se mi líbila. Hned jsem si dokázala představit, že právě tady budu jednou doma. Pokud se k nám do Loun vypravíte, Kotěrku byste určitě měli vidět. V Městském informačním středisku si můžete objednat prohlídku kolonie s průvodcem. Pokud máte rádi architekturu a budete mít štěstí na historika Martina Vostřela, který ví o kolonce úplně všechno, čeká vás báječný zážitek. 
Tak čááááu v Lounech!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do R...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...