Nedávno jsem se tady dojímala, jak báječné máme sousedy. Možná je to tím, že tahle část města prostě má silné genius loci. Kotěrova kolonie v Lounech je jedním z nejstarších zahradních měst u nás a dodnes funguje tak, jak to její architekt před více než sto lety zamýšlel: poskytuje lidem ve městě výhody života na vesnici. 
Tahle pumpa před bývalou prádelnou dodnes funguje. V létě z ní berou lidi vodu na zalévání.
Geometrické prvky, které architekt použil, jsou už předzvěstí kubistických tendencí. Ozdoby na fasádách postupně chátrají, ale jsou tu i domy, které prošly citlivou rekonstrukcí. 
Náš dům už do kolonie nepatří, byl postaven později, ale architektonicky sem zapadá. Když jsem tuhle ulici, složenou z řadových dvoj a trojdomků s typickými oblouky a miniaturními okénky kolem vchodových dveří viděla, hrozně se mi líbila. Hned jsem si dokázala představit, že právě tady budu jednou doma. Pokud se k nám do Loun vypravíte, Kotěrku byste určitě měli vidět. V Městském informačním středisku si můžete objednat prohlídku kolonie s průvodcem. Pokud máte rádi architekturu a budete mít štěstí na historika Martina Vostřela, který ví o kolonce úplně všechno, čeká vás báječný zážitek. 
Jen několik bytů v domě a ke každému bytu patřila vlastní zahrádka, často i chlívek nebo kurník. I tak mohl dobrý architekt usnadnit život lidem z venkova, kteří přišli do města za prací.
Miluju procházky s kočárem po okolních ulicích. Nakukuju lidem do předzahrádek i do oken, prohlížím si vánoční výzdobu a když napadne i trochu sněhu, je to prostě fakt pěkný. Občas něco cvaknu, abych se těmi hezkými domy mohla kochat i doma. Málokde ve městě už dneska vidíte třeba dřevěné okenice.
Kolonii pro drážní zaměstnance, na jejímž okraji bydlíme, začal stavět Jan Kotěra v roce 1909, v době velkého hospodářského rozvoje Loun. Podle původního plánu mělo vzniknout unikátní zahradní město, první svého druhu v celé monarchii. Ve spodní části měly být veřejné budovy – škola, obchody, hostinec a holičství, na vrcholu kopce, na nejhezčím místě s velkolepým výhledem na České středohoří, se měl tyčit kostel. Stálo to ale moc peněz, a tak musel Kotěra plány několikrát přepracovat a v horní části zástavby se realizovala pouze stavba 53 domů včetně dvou prádelen, které jsou jediným připomenutím zamýšlené vybavenosti městečka.
Pro kolonii je typická kombinace červených pálených cihel a režného zdiva doplněná lehkým ornamentálním zdobením. Prvořadým požadavkem nebyl efekt, ale praktičnost.
Tohle je rodný dům Otakara Jaroše. Akorát, že se v něm tak úplně nenarodil. Chcete vědět, jak to bylo? Nebo kdo byl Arthur Breisky, po kterém se jmenuje jedna ze zdejších ulic? Přijeďte a vydejte se na prohlídku kolonie s historikem Martinem Vostřelem (můžete si to samozřejmě i vygooglit, ale to by nebylo ono).
Velký důraz kladl Kotěra na dostatek světla v hlavních obytných místnostech, i když z dnešního pohledu už to přece jen není žádný super komfort. Domy, ve kterých byly čtyři byty, se dnes rekonstruují na bydlení pro jednu rodinu. Kolonie je památkově chráněná, málokdo na to ale bere ohled. Nejzachovalejší jsou domy starých lidí, kteří je celý život pečlivě udržují, ale nikdy nedali dohromady dost peněz na nějakou zběsilou moderní rekonstrukci. Naštěstí. Jen se děsím, co se s domy stane, až tihle lidé odejdou.
Architekt pro domy zvolil jednoduchý a střízlivý vzhled. Většinu staveb pojal jako schodišťový typ, kdy schodiště přiznává přímo na fasádě nebo ho vkládá doprostřed dispozice.
Vlastně skoro všechny domy jsou inspirovány Kotěrovou vlastní vilou v Praze na Vinohradech z let 1908-1909.
Tak čááááu v Lounech!
Komentáře
Okomentovat