Přeskočit na hlavní obsah

jezero Most

Vodou se plnilo šest let. Otevřelo se letos v září a já se tam dostala až teď. Je boží. Můžete si tu udělat piknik, zacvičit si jógu na molu nebo se prostě jen procházet a užívat si to. Teď tu ani není moc lidí, ale i v sezóně se tu případné zástupy v pohodě rozprostřou.
Jezero Most stojí na místě starého města Most. To muselo v padesátých letech ustoupit těžbě a když z oblasti na konci devadesátých let vytřískali poslední kousek uhlí, zůstala velká díra. V roce 2014 ji začali napouštět vodou z nechranické přehrady a dnes je tu druhé největší jezero v ČR, s čistou vodou a krásně upraveným okolím. Líbí se mi oblázková pláž i dřevěný molíčka, která jsou teď na podzim prázdná a vy si tu můžete posedět. Úplně se vidim, jak tu v poloze holubího krále hledím na východ slunce. Teda kdybych se sem tak brzo dokázala dokopat.
Když už tu budete, musíte vidět i slavný po kolejích přestěhovaný kostel, který musel ustoupit těžbě uhlí. Přes 10 tisíc tun speciálně vyztuženého pozdně gotického zdiva se dalo do pohybu poslední zářijový den roku 1975. Cesta měřila 841 metrů a po kolejišti se jelo průměrnou rychlostí 2,8 centimetru za minutu. Je to neuvěřitelný, co lidi dokážou. A taky jaký pohnutky je k tomu vedou. 
Tady už byla rypadla na dosah. Celá ta neskutečná práce s přestěhováním byla spíš demonstrace moci, než snaha opravdu zachránit děkanský kostel. 

Jinak Most se v posledních letech hodně zvednul. Jo, je to pořád divný město plný bizáru (všichni jsme viděli Most!), ale přibylo hezkých míst, sportovišť a rekultivovaných oblastí v okolí. S rokem 99, kdy jsem tu nastoupila na střední, se to nedá srovnat, to jsme chodili na procházky pořád dokola jen na Matyldu, na hřbitov a samozřejmě na Hněvín. Na ten je od jezera Most taky nádhernej výhled.
Tyhle malý výlety mi teď dělají velkou radost. Jsou to většinou místa, vzdálená do půl hodiny od Loun a můžeme sem vyjet v podstatě kdykoliv. V Mostě mám ráda i jezero Benedikt a už zmíněnou Matyldu, kolem obojího se dá dobře bruslit. A taky jsem vítací typ. Takže když se pak vrátím, vymrzlá a vyfoukaná větrem, mám tu moji vytopenou kuchyni mnohem radši, než kdybych v ní trčela celej den. 



Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro
3 komentáře
Další informace

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda
6 komentářů
Další informace

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath
6 komentářů
Další informace