tak jsem to spustila

Práce redaktorky je super, ale občas dost stresová. Jo, i v těch hezkých lesklých časopisech plných vymazlených interiérů a smějících se lidí. Třeba, když musíte nutně do večera něco odevzdat, ty správný slova k vám najednou nepřichází a tikání hodin vám skoro způsobuje infarkt.

Nebo když počet zadaných článků je evidentně větší než množství času, který potřebujete. A to i když započítáte večery, noci a víkendy. Nebo když na každou hezkou a nabíjející práci, třeba rozhovor se zajímavým člověkem, připadá deset nesmyslných a rutinních úkolů, které vás nejenom nebaví, ale začínají vás už vyloženě dusit. Před pěti lety jsem coby mírně vyhořelá, středně vyklepaná a těžce nevyspalá pracující matka dvouletého dítěte zjistila, že ztracenou energii mi dokáže vrátit práce se dřevem. Pamatuju si, jak jsem se z minuty na minutu rozhodla, že se do redakce na full time už prostě nevrátím. Že se budu živit výrobou hraček. Ha ha. No, takže, psaní mi začalo chybět hned druhý den. Navíc brzo přišla nabídka na práci na skvělým projektu a pak na dalším a na dalším...

Sen o vlastní dílně se mi ale nějak dostal pod kůži a vždycky, když mi bylo ouvej, hledala jsem tam dole ve sklepě svojí ztracenou rovnováhu u pily a barev. A taky jsem zjistila, že neumím lautr nic. Všechno vypadalo sice hrozně snadno, ale dřevo je přírodní materiál a dělá si co chce. Kroutí se, praská, chlupatí, láme se. Nic vám nedá zadarmo. Takže začal proces učení se. Nebudu to natahovat, prostě trvalo pět let a stálo to hromadu času i peněz, než jsem dokázala vytvořit věci, které můžu s klidem pustit do světa. Před pár dny jsem to dala na Fler a pokusím se rozhýbat i vlastní eshop.

Vtipný je, že nemám vůbec problém pustit ven text, o kterým vím, že ho budou číst tisíce lidí. Jak jde ale o vlastní výrobky, mám normálně trému! Co když se nebudou líbit? Co když to není zas tak originální, jak si myslím? Tyjo, co to tady blbnu? Prostě fáze pochybností se střídají s fázemi nadšení. Zajímalo by mě, jak to mají ostatní tvůrci.

Jinak ten můj obchod na Fleru se jmenuje (jak jinak) pilina & hoblina a jestli se vám tam něco zalíbí, tak ty stromy snad nepadly zbytečně :-)

Věci budou přibývat, tak když tam občas kouknete, zlobit se na vás nebudu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned. Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství. Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

Další informace

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU! No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice. Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

Další informace

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha. Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek. A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem. Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath

Další informace

pilina & hoblina

Prohledat tento blog