Přeskočit na hlavní obsah

recenze: svíčka WoodWick s dřevěným knotem

Když už musíme trčet všichni doma, snažím se si tohle období maximálně zpříjemnit. Miluju takovou tu mikro sekundu po tom, co uklidíte a před tím, než vznikne novej bordel. U nás to teď, díky Erikově práci z domova a Maruščině domácímu samostudiu trvá fakt jen chviličku, ale o to víc si to užívám. 

Ideálně je vypakuju na procházku s kočárem a na stůl dám čerstvý kytky. V truhlících na terase teprve teď pořádně kvetou letničky, který jsem zasadila na jaře. Letní celodenní úpal jim nesvědčil a teď krásně obrazily. Takže z nich občas něco otrhám i do vázy. V předzahrádce se navíc pořád drží růže a začínají kvést chryzantémy. Letos to vypadá, že jich bude fakt hodně. 

No a k takový chvíli, zvlášť v tomhle počasí, patří svíčky. Jsem obvykle věrná Yankee Candle a spíš pálím vosky, ale loni jsem před Vánoci podlehla reklamě a koupila jsem si svíčku WoodWick s dřevěným knotem, který má prý praskat jako dřevo v krbu. Dělají je v různých velikostech, ale já sáhla rovnou po té největší, protože atmosféra, žejo. Ještě jsem předtím zkoukla recenze a videa se zvukem, abych si to praskání uměla představit a posoudit, jestli to za to fakt stojí. 

A musím říct, že jo! Je to fakt hrozně příjemnej zvuk, prostě praskající dřevo. V reálu je to ještě lepší a slyšitelnější než na videích. Plamen u téhle svíčky typu loď“ je navíc fakt velký a opravdu to připomíná polínko v krbu. Dost mi v těhlech studených podvečerech doma chyběl prvek živého ohně, něco víc než jen obyčejná svíčka. Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že koupím krb na biolíh, ale něco mi pořád říkalo, že to není ono. Já, takovej milovník dřeva! Tahle velká svíčka se podle mě plamenem vyrovná takovým těm mini biokrbům, co se dávají na stůl. 

Pokusila jsem se to hoření a praskání zachytit na video. Myslím, že to docela odpovídá, v reálu je to možná ještě trochu hlasitější. 

Tolik ke kladům, ale bohužel má WoodWick i svoje mínusy. Velký plamen – rovná se velké množství rychle rozehřátého vosku – rovná se hodně, ale fakt hodně silná vůně! Sice příjemná, sofistikovaná, ale tak hrozně silná! Já mám ráda, když je interiérová vůně kvalitní a když fakt voní, ale tohle je dost i na mě. Když mi to hoří třeba na stolku u gauče, abych si to zblízka užila, až mě z toho škrábe v krku. Zkusila jsem zatím jen tu jednu konkrétní vůni (Cozy Cabin), tak tomu dám ještě šanci a zkusím vybrat nějakou míň dráždivou. Zkrátka ten efekt je super, ale ještě by to chtělo vychytat množství parfému. Zajímalo by mě, jestli jste tyhle svíčky nebo celkově svíčky s dřevěným knotem zkoušeli, jestli vám fungovaly (jednu  no name jsem měla už dřív, ale nepraskala a pak už ani nehořela, dřevěný knot zhasínal) a co na ně říkáte. 

Přeju vám krásný zbytek víkendu! My bojujeme s rýmou, což je otrava hlavně u mimina, takže dneska to máme spíš takový válecí. Ale zítra už jdu do dílny pustit se do prvních vánočních objednávek. Vlastně mých prvních objednávek vůbec... je to super pocit. Mám za sebou pár měsíců vývoje, a to je něco, co mě hrozně baví ale i frustruje. Tuna zničenýho materiálu, spousta hodin u pily, laseru i počítače, ale už se to rýsuje a myslím, že jsem pár věcí konečně dotáhla do finální podoby, kterou dokážu s klidným svědomím nabídnout lidem k prodeji. Moc ráda vás vezmu prostřednictvím blogu s sebou. Tak zatím! 



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath