Mám obavy že jsem kávový fašista. Já prostě miluju dobrý kafe, kupuju si jen zrnkový z dobrý pražírny a užívám si doma ten rituál s pákou. Po ránu si ladím mlýnek a kafe vážím. Než si dát na návštěvě blbý kafe, radši si nedám žádný.
Na jaře jsem se zúčastnila marketingového průzkumu trhu ohledně kávy. Týden jsme asi s dvacítkou lidí online diskutovali o kafi, o tom, jak ho máme rádi, jaký si vybíráme, jak si ho připravujeme atd. Na konci jsme si mohli vybrat formu odměny – buď dva tisíce, nebo jsme mohli částku utratit na jednom eshopu s kávou. Podotýkám, že to bylo v době, kdy mi začala mateřská, peníze docházely, dvojka by bodla. Ale stejně jsem si vybrala to kafe!
Doufám ale, že s tím fašistou jsem to přece jenom trochu nadsadila. Sice jsem byla na kurzu latte artu, cestuju jenom s mlýnkem a z showroomu Bialetti mě loni v Itálii museli kamarádi vyloženě odtáhnout, ale nikomu svojí obsesi necpu. Nebuzeruju obsluhu v kavárně za přešlehaný mlíko a nepoučuju kamarádky, že piccolo neexistuje.
Kurz přípravy kávy u Petry Veselé. Učili jsme se nastavit mlýnek, udělat dobrý espresso, ochutnávali jsme vzorky různých káv a nakonec jsme kreslili mléčnou pěnou.
Jsem osvícenej kávomil. Myslím si, že na kafi je krásnej právě ten rituál, ta chvíle vzájemnosti. Moje tchyně třeba pije zásadně rozpustnou kávu 3v1, kterou si do půlky dolívá studenou vodou. Jako nenapila bych se toho :) ale když k nim přijedu, nebo ona k nám, každá si uděláme to svoje a užijeme si, že se po dlouhý době vidíme. Se sousedkou Danou si zase dáváme, každá to svoje oblíbený, u nás v předzahrádce. Je to náš rituál, v létě pijeme ledový a v zimě jsme zachumlaný do péřovek, svítí nám k tomu vánoční světýlka a kolemjdoucí chodci s úsměvem nakukujou.
Mám pár hrnečků, který mi ten požitek ještě násobí. Jsou akorát velký na moje ideální množství mlíka. Jeden mám na ranní cappuccino, ve kterým mám ráda víc kafe a míň mlíka. Je od Lucie Novákové aka Lucien Ceramic a je to úplně jednoduchej, čistej bílej hrneček s malým srdíčkem. Měla jsem dva kousky, ale letos v létě mi jeden na terase shodil ze stolu silnej vítr. A tak si ten zbývající hodně střežím, protože ty, které dělá teď už jsou o trochu větší a prostě už to není ta moje ideální velikost.
Taky si často vozím hrnečky na památku z cest. Tenhle vypadá jako klasický čtvrtlitrák, ale má něco pod dvě deci. Vytvořila ho polská designérka Kaja Kusztra a koupila jsem ho v Krakově. Je na něm Nikola Tesla a jak pomalu upíjím, vystrkuje na mě hlavu z kávového jezírka.
A pak ráda piju kafe ještě z tohohle hrnku z Pepca. Vlastně vůbec nemám sadu hrnků, mám od každýho maximálně dva kousky, ale spíš po jednom. Se sklenicema je to dost podobný. Jediný stejný, co máme, jsou sklenice na coca colu z mekáče, který se teď přes léto dávaly jako dárečky k menu. Díky našim cestám po D1 jsme jich nasbírali docela zásobu. Až děti trochu povyrostou a přestanou rozbíjet věci, těším se, že si koupím pěkný sady sklenic, hrnků i talířů.
Máte taky svoje hrnečky, bez kterých by kávový požitek nebyl kompletní?
Komentáře
Okomentovat