Přeskočit na hlavní obsah

moje hrnky na kafe

Mám obavy že jsem kávový fašista. Já prostě miluju dobrý kafe, kupuju si jen zrnkový z dobrý pražírny a užívám si doma ten rituál s pákou. Po ránu si ladím mlýnek a kafe vážím. Než si dát na návštěvě blbý kafe, radši si nedám žádný. 

Na jaře jsem se zúčastnila marketingového průzkumu trhu ohledně kávy. Týden jsme asi s dvacítkou lidí online diskutovali o kafi, o tom, jak ho máme rádi, jaký si vybíráme, jak si ho připravujeme atd. Na konci jsme si mohli vybrat formu odměny – buď dva tisíce, nebo jsme mohli částku utratit na jednom eshopu s kávou. Podotýkám, že to bylo v době, kdy mi začala mateřská, peníze docházely, dvojka by bodla. Ale stejně jsem si vybrala to kafe!

Doufám ale, že s tím fašistou jsem to přece jenom trochu nadsadila. Sice jsem byla na kurzu latte artu, cestuju jenom s mlýnkem a z showroomu Bialetti mě loni v Itálii museli kamarádi vyloženě odtáhnout, ale nikomu svojí obsesi necpu. Nebuzeruju obsluhu v kavárně za přešlehaný mlíko a nepoučuju kamarádky, že piccolo neexistuje. 

Kurz přípravy kávy u Petry Veselé. Učili jsme se nastavit mlýnek, udělat dobrý espresso, ochutnávali jsme vzorky různých káv a nakonec jsme kreslili mléčnou pěnou.

Jsem osvícenej kávomil. Myslím si, že na kafi je krásnej právě ten rituál, ta chvíle vzájemnosti. Moje tchyně třeba pije zásadně rozpustnou kávu 3v1, kterou si do půlky dolívá studenou vodou. Jako nenapila bych se toho :) ale když k nim přijedu, nebo ona k nám, každá si uděláme to svoje a užijeme si, že se po dlouhý době vidíme. Se sousedkou Danou si zase dáváme, každá to svoje oblíbený, u nás v předzahrádce. Je to náš rituál, v létě pijeme ledový a v zimě jsme zachumlaný do péřovek, svítí nám k tomu vánoční světýlka a kolemjdoucí chodci s úsměvem nakukujou.

Mám pár hrnečků, který mi ten požitek ještě násobí. Jsou akorát velký na moje ideální množství mlíka. Jeden mám na ranní cappuccino, ve kterým mám ráda víc kafe a míň mlíka. Je od Lucie Novákové aka Lucien Ceramic a je to úplně jednoduchej, čistej bílej hrneček s malým srdíčkem. Měla jsem dva kousky, ale letos v létě mi jeden na terase shodil ze stolu silnej vítr. A tak si ten zbývající hodně střežím, protože ty, které dělá teď už jsou o trochu větší a prostě už to není ta moje ideální velikost. 

Taky si často vozím hrnečky na památku z cest. Tenhle vypadá jako klasický čtvrtlitrák, ale má něco pod dvě deci. Vytvořila ho polská designérka Kaja Kusztra a koupila jsem ho v Krakově. Je na něm Nikola Tesla a jak pomalu upíjím, vystrkuje na mě hlavu z kávového jezírka.

A pak ráda piju kafe ještě z tohohle hrnku z Pepca. Vlastně vůbec nemám sadu hrnků, mám od každýho maximálně dva kousky, ale spíš po jednom. Se sklenicema je to dost podobný. Jediný stejný, co máme, jsou sklenice na coca colu z mekáče, který se teď přes léto dávaly jako dárečky k menu. Díky našim cestám po D1 jsme jich nasbírali docela zásobu. Až děti trochu povyrostou a přestanou rozbíjet věci, těším se, že si koupím pěkný sady sklenic, hrnků i talířů.

Máte taky svoje hrnečky, bez kterých by kávový požitek nebyl kompletní? 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath