Přeskočit na hlavní obsah

levandulová zahrada

Levandulová zahrada v nedaleké vesnici Klapý je takový soukromý kousek Provence tady u nás v Českém Středohoří, přímo pod zříceninou hradu Hazmburk. Je tu nádherně v jakémkoliv počasí i ročním období, a proto jsme se tam dnes vypravili. Nejlepší je, že se nemusíte vůbec nijak snažit o dobré fotky, stačí si prostě kamkoliv stoupnout a fotit. Je to tu tak hezký, že se to prostě fotí samo. 

Zahrada je běžně pro veřejnost nepřístupná, ale několikrát do roka ji majitelé otevřou. Pak si můžete prohlédnout všechna zákoutí, nakoupit sazenice květin a dát si tu levandulový čaj (na podzim) nebo limonádu (v létě) a různé sladké i slané domácí koláče a jiné dobroty. 
Pokud není zrovna 10 stupňů a neprší, můžete třeba na chvíli odhodit boty a projít si takový ten chodníček, plný různých přírodních věcí. Mně to teda dost píchá a vůbec mám radši pohodlí svých bot, ale Maruška to miluje. Samozřejmě jediný způsob, jak jí dneska přimět k tomu, aby se NEZOUVALA, byly prachsprosté výhrůžky. Jak jinak. 
A tady ještě pár fotek z odpoledního mokrého výletu a já jdu čistit houby. Letos jsem na nich ještě nebyla, ale mám tak skvělý přátele, že mi doma už dvakrát přistál pořádný košík plný křemenáčů a hříbků. Ó, já se mám! A co u vás? Rostou?












Komentáře

  1. Lucie Konečná17. října 2020 v 10:01

    Nádhernej blog máte. Pište, pište!

    OdpovědětVymazat
  2. Anna Černotová17. října 2020 v 11:27

    Ach milá Lucie, děkuju vřele! Zrovna od vás mě ta pochvala těší obzvlášť. Už roky jsem vaše tichá čtenářka.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí dílny pro
3 komentáře
Další informace

jak jsme už zase neměli křtiny

Naše dítě je neznaboh, to má po mě. Prostě se nenechá pokřtít a nenechá. Na sobotu jsme měli naplánované už asi pošesté odložené křtiny, farář na značkách, slovenská kmotra s rodinou sbalený kufr, ale Kuba v pátek v noci dostal horečku. Už mě to vůbec nepřekvapuje, spíš obdivuju lidi, co se i s malými dětmi něco odváží plánovat a do diáře si věci, které mají být třeba za měsíc, píšou PROPISKOU!   No takže jsem využila nečekaně volný den (ano, maroda dostal na krk muž) a vyrazila jsem si do Prahy koupit jednak nějaký materiál, jednak si vyřídit nějaké pracovní věci a pak si taky prostě jen tak odpočinout. Daly jsme si s Maruškou kávu a chill  (jo, my totiž neodpočíváme, ale chillujeme) v kavárně, prošly se po Letné a šly jsme na running sushi, to měla jako náplast za to, že nepřijede na víkend dlouho a s nadšením očekávaná teta a sestřenice.  Ta mi mimochodem večer psala, jak si ty Kubíčkovy křtiny užila, protože vzala auto a vyrazila to se svýma holkama roztočit do Rakouska, když teda
6 komentářů
Další informace

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty free vegan leath
6 komentářů
Další informace