Přeskočit na hlavní obsah

na skok v Annabergu

Ráda si dělám výlety s Maruškou, jen my dvě. Nikdo (rozuměj chlap) nám neorganizuje den, neprudí, když se zastavíme u výloh nebo v cukrárně, nehoní nás. Máme prostě svojí pohodičku. Tenhle víkend jsme doma osiřely, a tak jsme se vydaly na odpolední výlet do saského města Annaberg-Buchholz.



Útulná kavárna s výhledem na náměstí, uvnitř světlo a teplo, venku děšť a zima – tady nám dvěma, povalečkám kavárenským obecným, bylo prostě báječně.  

Annaberg byl vždy centrem Krušných hor. Je to pěkné okresní městečko, plné památek, kostelů a muzeí. V pohodě tu zaparkujete ve velkých podzemních garážích přímo v centru (parkovné levnější než u nás v Lounech) a můžete se courat. My jsme navštívily Manufaktur der Träume neboli Manufakturu snů – zážitkové muzeum hraček, které mapuje krušnohorskou tradici řezbářství a dřevovýroby. Takže něco pro mě!



Výstava je umístěná ve třech patrech s podtituly Vidět, Dělat a Žasnout a je fajn, že všechna vyprávění do sluchátek a videa jsou k dispozici kromě němčiny a angličtiny i v češtině.



Preciznost a detailnost řemeslného zpracování vás okouzlí.








Po muzeu jsme si poseděly v noblesní kavárně na náměstí a prošly si uličky a hornický kostel. Byl zrovna večer světel, svátek, kdy všechny obchody jsou slavnostně nazdobeny a otevřeny dlouho do večera, v ulicích hraje hudba a stánkaři prodávají místní podzimní speciality – dýňové koláče, vína, nejrůznější druhy klobásek a spoustu dalších dobrot.



Výhled z muzejní terasy do ulic městečka i na vesničky rozeseté po okolních kopcích.

V Annabergu je kromě Manufaktury snů ještě několik super míst, která stojí za to vidět, třeba krušnohorské muzeum se stříbrným dolem nebo technické muzeum s plně funkčním hamrem. Takže se sem určitě ještě vrátíme.



Pokud byste se do Annabergu chtěli vypravit, třeba na krásný adventní trh nebo tradiční hornický průvod, všechno důležité najdete na stránkách města, a to i v češtině.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

únorový fňukání

Ten únor mě fakt nebaví. Každý rok mi to hnusný počasí vadí víc a víc a to rozplizlý období mezi Vánocema a prvním pivem na zahrádce bobtná a bobtná do větších rozměrů. Už nutně potřebuju jaro. Pořád mám silný cukání vzít Kubu a ujet někam do tepla. Ale stav účtu ani práce mi to nedovoluje, aspoň ne teď hned.  Tak aspoň že tenhle týden svítilo. A tak si spřádám plány. Na to, co si letos vylepšíme v Arnoštkovi a kam vezmu děti na výlet. Tenhle týden jsem už nevydržela a v největším mrazu jsme jeli vyzkoušet, jak se nám bude sedět u novýho stolečku. Byl to nečekaně super zážitek, našli jsme ukrytou louku se starým včelínem, vyplašili stádo srnek a potkali kolonii datlů. Takhle zblízka a v takovém počtu jsem je neviděla a hlavně neslyšela od dětství.  Máme stoleček. A bordel v autě, ale nebojte, to do jara uklidíme. Vidíte datla? Napočítali jsme jich osm. Na to, kam zas vyjedu se stánkem a jaký nový zajímavý lidi potkám. Chystám toho hodně! Trhy, dětské dílny a nově taky tvůrčí d...

co všechno se dá stihnout...

... za jeden víkend?  Odvolit (jen já, protože Erik je Slovák). Rozebrat kuchyňskou linku a nadávat ve čtyřech jazycích (Erik). Pobalit brusle, oteplovačky, čepice, rukavice, šály a svetry, tablety, mlíčka, plínky a autíčko i s popelářem a vyklidit pole směr jih (já + děti). Vyměnit podlahu v kuchyni a obýváku (náš skvělý pan Malát s Erikovou asistencí). Jít na vycházku zámeckým parkem se čtyřmi vodítky, třemi alpakami, dvěma dětmi a jedním malinkatým štěnětem border kolie. Masopustní průvod! :) Zleva: Diego, Esmeralda, Maruška a Bella. Moje oblíbené lamy. Naplánovat si trhy, kreativní dílny a novou řadu suvenýrů a dřevěných šperků na blížící se turistickou sezónu. Dát si opulentní anglickou snídani. Sejít se s věrnými zákaznicemi a spontánně si s místními připít v hosdpodě na výsledek voleb.  Stát poprvé v životě na bruslích (Kubíček). Nechat si přejet dva prsty bruslí a zakrvácet zámeckou kavárnu (Maruška). Přijet domů s obvázaným dítětem a radovat se z nové podlahy. ...

radosti všedních dní

Nic moc, tyhle začátky roku. Dny jsou krátký a šedý a všechno jde ztuha.  Včera velký zklamání – oligarcha zproštěn viny. Chce se mi zvracet. Přijde mi to, že to celou naší zemi vrhá zpátky do středověku. Vůbec si nepřipadám jako v civilizovaný Evropě, spíš jako někde v sovětským svazu. Mrzí mě to. Ale tak si aspoň dělám radost malýma věcma, v tom jsem dobrá. Koupila jsem si nový obal na telefon, už pár let si ho dávám sama v lednových výprodejích, a vždycky od Ideal of Sweden. Jsou prostě krásný. Letos jsem si vybrala takový masivní, protože mi ten telefon pořád někde padá, tak ať aspoň padá do měkkýho. Navíc má okraj kolem foťáčku a chrání sklo před poškrábáním, a to zlatý kolečko je zároveň stojánek.  A samozřejmě dobrý kafe, to mě dokáže vždycky trochu zachránit den. Taky mám novej diář. Nedatovaný Doller se mi loni úplně neosvědčil, tak jsem letos vybrala klasiku a zahloubila jsem si do něj dřevěnou samolepku se svým logem.  Obojí to je z – no, říkají tomu cruelty fr...